MELS // Severus Snape FF //

-9-

Mels ji však cítila a snažila se jí utéct. Nechala svou divokou magii volně téct z jejího těla. A Mels planula a planula..

---

Škola byla ve velmi pochmurné náladě. Všichni se obávali zla, které venku číhalo a hledalo skulinu, kterou by mohlo do školy proniknout.
Ředitel, který už tak nebyl příliš přítomen ve škole se rozhodl, že vzhledem k situaci by bylo dobré náladu nějak pozdvihnout.
Proto, na začátku listopadu vyhlásil, že se bude před vánočními svátky konat ples.

Toto zaměstnalo volný čas všech studentů. Okamžitě to spustilo vlnu šepotu a ten se ještě zvětšil když ředitel dodal, že by bylo vhodné mít partnera k tanci.

Mels si nikdy plesy moc neužívala. Hodně lidí vás hodnotí kvůli oblečení, účesu či líčení a ona musela být vždy bez chyby. Perfektní. Tanec milovala, ale kvůli své povinnosti tančit, se jí veřejný tanec omrzel.

A hledat si partnera jí taky nijak nelákalo. Proto se rozhodla si vytáhnout věci z kufru. Na další den - sobotu, měla skvělý plán. Po ranním běhu vzala plátno, barvy a vydala se potají k černému jezeru na místo, tak dobře schované že doufala, že ji nikdo nenajde.

Měla krásný výhled na hrad. Nechala se inspirovat svými pocity a pustila se do velmi abstraktního díla, kam zakomponovala veškeré svoje emoce, vnitřní rozpory.

Magie se jí začala díky večerním procházkám ustálovat. I na doučování se jí dařilo a k jejímu potěšení jí to i profesor občas řekl. Mels si ho oblíbila. Byl dobrým člověkem, kterého potkaly zlé věci. Jediné, co jí vadilo bylo to, že on nevěděl že tvor, jemuž dává najevo své city je ona. Bylo to tak komplikované, ovšem ona mu nemůže nic říct. Ještě ne.

Tyto pocity ji užíraly a proto teď malovala. Vždy jí to poskytovalo neobvyklou dávku klidu a rovnováhy. Asi podobně jako zpěv či vaření.

Když právě vytahovala bouřkově modrou, ucítila drobný příval magie. Když se otočila zjistila, že vedle stromu stojí kluk, který ji pozoruje.

Podle oblečení jí očividně nemohl zařadit ale když si všiml tváře, na obličeji se mu usadilo poznání. Její duel se Snapem jí proslavil. Tedy, jak u koho. Už už se chtěl odvrátit se znechucením nad její kolejí, když klidně promluvila.

"Ahoj," řekla úplně klidně a vrátila se zpět ke svému dílu, jak to skromně nazvala.
Dotyčný byl jistě v šoku, proto se na chvíli zarazil a byl jako zkamenělý. Trvalo hodnou chvíli, než promluvil.

"Víš ty vůbec, kdo já sem?" řekl a v hlase se mu odráželo spoustu emocí.

Mels udělala drobný tah a se štětcem v jedné ruce a paletou v druhé se rozhodla pokračovat dál bez očního kontaktu.

"Draco Malfoy, pokud se nepletu a to se mi nestává," odvětila mile. Kluk za ní okamžitě vypálil to, co ho pálilo na jazyku už nějakou chvíli.

"Tak proč se se mnou bavíš co? Jsem Zmijozel a ty kámoška Pottera, měla by jsi mě nesnášet!" vyjekl a Mels se na něj stále s klidnou tváří otočila.

"Koleje nebyly vytvořeny za účelem separace žáků, ale jako ponechání památky zakladatelů a spojení více si podobných žáků. Nenávist z toho vzejít neměla, koleje by měly spolupracovat" řekla Mels a sledovala jeho reakci. Očividně se uklidnil a na tváři měl kamenný výraz. Teď vypadal jako skutečný Zmijozel.

"Nechtěl jsem věřit tomu, když se rozneslo, že se Nebelvír zastal někoho z mé koleje, ale zázraky se očividně dějí i v těchto dobách," řekl. Intenzivně propaloval její obraz a sledoval každý tah. Nakonec přesměroval pohled do jejích očí a usmál se.

"Děkuji ti," řekl a pak zlehka dodal, "za oboje."
Pomalým krokem odcházel. Mels tušila, že naráží i na obraz. Jedině ten, kdo prožíval pocity podobné tomu, jež ho nakreslil, v něm mohl číst. Možná to Mels donutilo, aby za mladým chlapcem zavolala "Počkej Draco!"

Chlapec se na ni otočil s otázkou v očích a ona pokračovala.

"Vzala jsem si s sebou mátový čaj a pár toustů ke svačině. Právě jsem si je chtěla sníst. Nechceš se přidat?" zeptala se a viděla, jak se sám se sebou vnitřně pere. Nakonec se obrátil a vydal zpět k ní.

"To bych rád," řekl a vyčaroval deku. Mels vytáhla z tašky jídlo a pití, vyčarovala hrnky a sedla si. Chvíli mlčky pozorovali výhled na okolí a po chvíli si začali zlehka povídat o všemožných věcech.

Čas plynul v přítomnosti toho druhého jako voda a za chvíli byl čas oběda. Mels si sbalila všechny věci do tašky opatřené zvětšovacím kouzlem, které Draco ocenil a společně se mlčky vrátili do hradu.

Oběma se v hlavě honilo spoustu myšlenek, ovšem ta nejsilnější byla mířená na jednu věc a to, že se s tím druhým cítili být doma. Draco, jako by našel sourozence, spřízněnou duši, která mu byla tak dlouho odepřena a Mels jako by konečně po tak dlouhé době našla člověka, který ji viděl a chápal.

Spousta lidí na ně zírala, když vešli bok po boku do Velké Síně, ale ani jednomu to nijak nevadilo. Rozloučili se a usadili ke svým stolům.

Na Mels se někteří její spolužáci mračili tak ošklivě, že je spražila takovým ledovým pohledem protkaným kousky zlata, že jí už celý víkend nevěnovali ani kapku pozornosti. Mels si to ovšem patřičně užívala a rozhodla se uskutečnit druhý krok ve svém plánu. 
Nic jednoduchého to ale nebude. S touto myšlenkou se pustila do jídla.

---

Taaak 😁 nakonec je to o chvilenku dříve než víkend. Čekají nás jarní prázdniny a to znamená, že buď budu psát víc nebo míň. 😂🙈 Mám spoustu plánů, takže uvidím, ale tak dvě kapitolky minimálně bych do příští neděle cvaknout měla.
Snad se díl líbil a děkuji za votes, komentáře. 🌼

Co si myslíte o přátelství Draca a Mels? Já osobně mám Draca hodně ráda ( můj druhý nejoblíbenější Zmijozel 😏), avšak četla jsem rozhovor s J. K. Rowlingovou, která byla zděšená, že jsou dívky poblázněny takovým záporákem 😂😂 Inu .. za mě platí, proti gustu žádný dišputát 😁 Vaše
Lilly❤️