,,... Třeba se ještě někdy potkáme, nikdy nevíš. Ale vím, že na tebe nikdy nezapomenu a vždy budeš moje kamarádka!" zamumlal smutně pětiletý chlapec kamarádce, kterou musel opustit na dobu neurčitou.
,, Budeš mi moc chybět," rozbrečela se holčička chlapcovi na rameni.
„Mám pro tebe dárek, " řekla po chvíli koktavě holčička a podala chlapci krabici s modrým balícím papírem a zelenou mašlí.
Hoch přijal její dárek a poté si uvědomil, že pro ní také něco má. Rychle doběhl za tatínkem, který vynášel poslední krabice z chlapcova pokoje. Vzal si růžově zabalenou krabici s fialovou mašličkou, kterou poté dívce předal.
Oba se na sebe podívali a na tři otevřeli krabice. Oba uvnitř krabice našli medvídka. Dívka tmavě hnědého, chlapec zlatého.
Oba se s jiskřičkami v očích na sebe podívali a užívali si poslední momenty spolu, až se nakonec objali. Medvídci se povalovali na silnici.
Nějakou dobu stáli uprostřed silnice, na které byli pohozeni dva medvídci, v objetí. Pak ale na chlapce s čistě modrými kukadly zavolala maminka, že už odjíždí. Stěhují se. Oba si vzali svého medvídka do rukou a s uslzenýma očima se na sebe podívali.
Holčička se otočila a rozběhla se za maminkou, které s pláčem skočila do náruče. Dívka s tmavými vlásky obmotala okolo mamky ruce i nohy a naposledy se koukla svému jedinému a nejlepšímu kamarádovi do tváře.
Chlapec v dodávce si utřel oči, popotáhl a smutně se usmál...
Stačili si zamávat, ale pak už byla dodávka v nedohledu.
To bylo jejich poslední shledání.
YOU ARE READING
Teddy Bear
Teen FictionPlyšový medvídek. Jediné, co mi po něm zbylo. Jakmile se na něj podívám, vzpomenu si na dobu, kdy tu byl se mnou. Hráli jsme si, dělali blbosti, smáli se... To vše do doby než se musel odstěhovat. Každé obejmutí medvídka mi připomene jedno jeho vel...
