Je dopoledne a v domě vrcholí přípravy na den Díkůvzdání. Alex pomáhá mámě připravovat krocana. Je to rok, co zemřel její otec. Byla to velká rána, ale čas pomalu hojí rány. Krocan už je oškubaný a je potřeba, aby se z něj odstranily vnitřnosti. ,,Alex? Ujmeš se toho? Já půjdu na zahradu sebrat nějaký listí, aby jsme si udělaly malou dekoraci." ,,Jo, v pohodě mami, zvládnu to." Alexiina matka si opláchla ruce a vyrazila na zahradu. Mají na zahradě jeden postarší javor a asi dva buky.
,,Tak se do toho dáme!" Řekla si Alex pro sebe a začala vytahovat vnitřnosti. Chvilku je držela v ruce. Játra a srdce. Najednou se jí zamotala hlava a na okamžik zatemnilo před očima. V tom momentě se nemohla ovládat. Jakoby to nebyla ona. Zakousla se do srdce a ochutnávala krev, která z něj vytékala. Stékala jí z úst a kapala na podlahu. Náhle Alex srdce vyplivla na zem a znechucením zakřičela.
,,To ne! To jsem nebyla já! Ne ne ne ne!!" Ječela a běžela do koupelny vyčistit si zuby. Několik minut drhla kartáčkem každé místečko ve svých ústech. Kohoutkem pootočila směrem k modré tečce, označující studenou vodu, jak nejvíc to šlo, a ledovou vodou si pak několikrát omyla obličej. Tohle se jí nikdy v životě nestalo. Myslela si, že je třeba jen unavená, a tak blázní. Včera si totiž v noci psala se svou kamarádkou až někdy do dvou a moc toho nenaspala, protože dneska ráno jela s mámou do města a musí všechno připravit. Když vešla zpět do kuchyně, málem se pozvracela, když viděla do rozkousné krocaní srdce.
Vzala si igelitový pytlík,srdce nabrala a vyhodila do odpadkového koše. Potom si vzala hadr a otřela podlahu od zasychající krve.
**Ahoj! Tahe část je ultra krátká, protože mě zajímá, jestli by vůbec někdo tuhle story četl. Kdyžtak nechte nějaký ten koment :)
ČTEŠ
Posedlá ďáblem
RandomNa posteli leží bledá dívka. Nepřítomný pohled upírá do neznáma a její končetiny sebou trhají. Aby nikomu neublížila, je připoutaná k posteli. Nelidský dívčí křik se rozléhá domem. Po těle má krvavé škrábance a modřiny od brutálních útoků nadpřiroze...
