Magie

1.kapitola - Magie

,,Aryo." budila mě máma. ,,Vstávej příjdeš pozdě do školy!

Otevřela jsem oči, vyletěla z postele a začala se bleskurychle oblíkat. Máma se na mě dívala a usmívala se.

,,Čemu se směješ?" zeptala jsem se. ,,Počkat......dneska je víkend!" 

Máma se začala více smát.

,,Aspoň dneska mi pomůžeš v obchodě." řekla máma.

,,Mamiiiiii."

Seběhla jsem ze schodů do kuchyně, kde už táta jedl snídani.

Táta má blond vlasy jako slunečnice. Oči modré jako obloha bez mráčků.  Na sobě má modrobílou kostičkovanou košili. Hnědé kalhoty a černé bačkory. 

Mamka má hnědé vlasy jako čokoláda. Oči světle hnědé jako lískový oříšek. Na sobě má červené triko. Modré džíny a kolem pasu měla uvázanou bílou zástěru. Mamka má vlastní cukrárnu o které už snila jako malá.

Já jsem Arya.........tak pitomé jméno. Naši mi mohli dát jiné, ale zase lepší než Sydney, jako to město.           
Mám středně dlouhé zrzavé vlasy a pomněnkově modré oči. Na sobě nejraději nosím trička a kalhoty nad kolena. 

S rodiči bydlím v malém městě  Dokling

,,Dobré ráno." pozdravila jsem tátu a sedla si ke stolu, kde jsem měla už připravenou snídani. Ke snídani byly míchaný vajíčka se slaninou. K pití jsem měla jahodový čaj.

,,A pusu nedostanu?"  připomněl se táta s úsměvem.

,,Ale tati, už mi je 16." mile jsem řekla a dala jsem si sousto do pusy.

,,Tak asi nechceš dárek." řekl táta a začal dělal, že si čte noviny.

,,Počkat dárek?" řekla jsem překvapeně. Podívala jsem se na mámu, která stála hned vedle táty. Máma kývla.

,,Je to skútr?" rozzářily se mi oči.

,,Běž se podívat ven." řekla máma.

Vyběhla jsem do stolu před dům. Před domem bylo něco schovaného pod dekou. Vypadalo to jako scooter. Rodiče stáli mezi dveřmi. S radostí jsem šla sundat deku, ale když jsem sundala deku, čekalo mě zklamání. Nebyl to scooter, ale modré kolo.

,,Líbí se ti?" zeptala se mě nadšeně máma.

,,Ano.....je úžasné." snažila jsem se znít, že jsem šťastná, ale vevnitř jsem byla zklamaná. Ale lepší něco než nic......že?

Nasedla jsem na kolo a řekla s úsměvem:,,Půjdu se projet......na novém kole."

,,Myslím, že čekala, že to bude skútr." řekla máma smutně.

Jela jsem městem, když vtom jsem narazila na Molly, která seděla na jejím růžovým skútru. Molly má dlouhé černé vlasy. Oči tmavě hnědé. Na sobě má fialoví kroptop a modré kraťasy.

,,Koukám, že máš nové kolo." řekla Molly a začala se smát. 

Zamračila jsem se. 

,,To já." pokračovala Molly. ,,Jsem dneska dostala nového skútra." poklepala Molly dvakrát na skútra a odjela se smíchem.

Dojela jsem do místního parku. Kolo jsem opřela o strom, a sedla jsem si na zem. Všude byl slyšet zpěv ptáčku. Děti se smály, hrály a povídaly si.  Lidi v mém věku se drželi s partnerem za ruce. Staří lidé krmili holuby zrním a někteří si s nimi povídali (divné). Byl slyšet i šumot aut z nedaleké silnice. Vzala jsem si mobil a dívala jsem se co lidé přidali na sociální sítě. Po chvíli mě to přestalo bavit,  protože Molly přidala asi 20 nových fotek jejího růžového skútru.

Chtěla jsem už jet domů, ale když vtom jsem zaslechla křik, kolem nebyli žádní lidé. Zvedla jsem se a honem jsem běžela za hlasem. Prorvala jsem se křovím a uviděla jsem holku, jak bojuje s nějakými příšerami.

Tak holka měla blonďaté vlasy jako lístky slunečnice. Spletené do dvou culíků. Na sobě měla něco jako brnění. Vršek brnění nebyl ze želaza, ale vypadalo to jako látka. Vršek brnění vypadal jako tílko, které měla světle žluté s krajkami.
Na rukou měla bílé rukavičky, které na konci byly zdobené krajkami. Ze sukně vedl průhledný plášť, který jí kousek nad patou končil. Ten plášť měl všude třpytky a zdobená sluníčka.

,, Šest proti jedné, trochu nefér." řekla holka té příšeře.
,, NA NÍ!" zakřičel příšera s jedním oke.
,, sol meridiem." vyslovila holka.

Z rukou jí vyletěla žlutá koule, která zasáhla  příšeru s jedním okem.
Mezitím se na holku vrhly malé příšery, které stály vedle příšery s jedním okem.
Bylo jich moc na ní. Svalily ji na zem.

,, Nechte jí!" vykřikla jsem.

Příšery se na mě podívaly i ta holka.
Začala jsem couvat, když vtom jsem zakopla a spadla na zem. Malé příšery se na mě vrhly. Vzala jsem klacek, který byl kousek vedle mě. Napřáhla jsem se, co nejvíc a bouchla jsem malou příšeru, až odletěla na strom.

,,Dobrý švih." řekla holka s blonďatými vlasy a stoupla si vedle mě.

,,Děkuji." poděkovala jsem.

,,Běž dál, ať ti neublížej."

,,solem"  vykřikla holka a z rukou ji vyletělo žlutě světlo. Zasáhlo malé příšery a ty zmizely.

Couvala jsem dozadu. Narazila jsem do něčeho, byl to ten obr s jedním okem. Chytl mě kolem ruky a zvedl mě do vzduchu a začal se mnou házet ve vzduchu. Křičela jsem.

,,Dej mi ten prsten nebo ta holka se nedožije zítřka!" křičel obr.

,,To ne." řekla jsem se strachem v hlase. Když jsem to dořekla stalo se něco neuvěřitelného. Něco jako kouzlo. Jako kdybych vyčarovala bariéru. Obr odletěl a zastavil se o strom.

,,Co to bylo?!" divil se obr a byl celý zmatený.

,,A teď to ukončíme. Virtutis solaris!"  Místo, kde jsme byli zaplavilo světlo. Oči jsem si schovala do rukou. Když jsem otevřela oči obr nikde nebyl. Podívala jsem se na holku s blonďatými vlasy. Byla celá vyčerpaná, třásla se, až spadla na zem a omdlela.
Z brnění měla najednou na sobě žluté šaty.