Kluk s maskou

II.

    Banán. Byl jsi lepší v přezdívkách. Ts. Už na ni nemysli. Máš důležitější věci na práci.
Procházím chodbou a všechny holky se na mě zasněně dívají. Na jednu z nich - tu nejhezčí, mrknu a její kamarádka ji musí podržet, aby nespadla.
Blbka. Nechápu co na mě vidí, až na to, že jsem hezký a toho často využívám..
Přijdu do jídelny, vezmu si tác a naberu si tolik jídla, kolik zvládnu. Dneska to budu potřebovat.
,,Čau banáne." pozdravím tu holku z knihovny a ona se zasměje. Čistý a upřímný smích. Ten jsem dlouho neslyšel.
,,Zdravím, mandarinko." řekne se smíchem a otočí se zpátky ke stolu.
Mandarinka? Na to se jí později zeptám..
    Vyjdu z jídelny ven na dvor a sednu si na lavičku.
,,Přisels pozdě." řekne někdo potichu za mnou a já se usměju.
,,To víš, nabrat si takovou hromadu jídla chvilku trvá."
Ten za mnou mě chytne za rameno a otočí mě obličejem k němu.
,,To mě těší, že sis dal tak záležet a přinesl nám to." řekl a v očích se mu mihl záblesk hněvu.
Z očí jde toho tolik vyčíst.Uchechtnu se.
,,Ne, ale můžeš ochutnat.
Ten kluk zavrčí a já se postavím. Rukou přivolá jednoho ze svých kumpánů a ten se postaví přede mě.
,,Teď tomu nevychovanýmu boháči ukážem, proč by se měl dělit" zasměje se ten kluk přede mnou a ostatní, asi tři lidi ho začnou povzbuzovat.
,,Do toho Kime!"
,,Sraz ho!"
,,Ukáž mu jak se to dělá!"
Zase se uchechtnu a zeptám se : ,, Takže Kim?"
Ten kluk zavrčí a vrhne se proti mě.
Jednoduše se mu vyhnu a Kim narazí do lavičky. Znovu zavrčí a chce mě uhodit. Vyhnu se, chytnu jeho ruku a zkroutím mu ji za zády. Pustím ji a kopnu ho do zad. On se svalí na zem a zafňuká.
,,Někdo další?" zeptám se a postavím se do bojové pozice.
,,Příště to schytáš ty!" zakřičí ten úplně první, nejspíše vůdce a odejdou.
    Sednu si zpátky na lavičku, ale zjistím, že mezitím co jsem bojoval, mi ukradli všechno jídlo.
Takže zas hladovět.
Stoupnu si a zamířím znovu do knihovny.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
,,Zase zameškáváš školu, Banáne?" zeptám se do ticha a za regálem plných knih se někdo zasměje.
,,Mandarinka má oči všude, co?" odpoví.
,,Proč vlastně mandarinka?" zeptám se, když si ta holka sedne naproti mě.
Ona jen ukáže na mou mikinu a já se zasměju. Svítivě oranžová, že mě to nenapadlo.
,,Předtím ráno v knihovně si říkal, že romantiku čtou jen lidi, co nemají štěstí v lásce...platí to i pro tebe?"zeptá se zamyšleně a podívá se na mě, jakoby mi viděla až do duše.
,,To nevím. Mám to jako povinnou četbu. Ale když ses šla podívat ráno až sem dozadu, do romantiky, nevypadala jsi ztraceně...neplatí to potom pro tebe?" řeknu na oplátku a ona trhne hlavou.
Z očí jí vyčtu všechno. Bolest. Vztek. Smutek. Pochopení. Stud.
Něco se v minulosti v jejím životě stalo, proto se teď chová tak jak se chová.
,,Taky povinná četba..." řekne potichu.Začne si číst, ale já mám od rána tolik otázek, že nedokážu mlčet.
Podívám se na ni, na to jak má nohy dané na židli, knihu opřenou o kolena a jak si pořád zastrkává vlasy za ucho.
,,Jak se vlastně jmenuješ?" zeptám se opatrně.
,,Já?" zasměje se. ,,Lissa."
Lissa.To je nádherné jméno."
,,A ty?" koukne na mě se zdvihnutým obočím.
Teď se zasměju já:,, Nebude se ti líbit..."
,,Ale určitě jo, všechny jména se mi líbí." usměje se a to mě přinutí k tomu jí to říct.
,,Ryan Robbins."