Vzkazy, které zůstaly bez odpovědi ✔ | ⁱʳᵒⁿᵈᵃᵈ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ

Vzkazy, které zůstaly bez odpovědi

Věnováno
ShiroLaufeyson , newky1 , JeanSnape
a Tobě ❤

Don't try to push your luck,
just get out of my way

'Cause I'm back
Yes, I'm back
Well, I'm back...

Tony s trhaným povzdechem vypnul stereo a unaveně si přejel rukou po obličeji, jenž zdobily hluboké vrásky. Byl stále pohublý a jeho kůže měla i nadále lehce popelavý nádech. Nijak mu na tom nezáleželo. Na ničem poslední dobou už nezáleželo.

Navenek působil Tony podivně prázdně a neuvěřitelně klidně, většinu času mlčel a přemýšlel. Pepper na něm viděla, jak moc se trápí, ale kdykoliv během jejich krátkých konverzací nečekaně zmlknul a oči upřel do prázdna, nenutila ho k tomu, aby se jí se svými bolestmi svěřil. Vždy mu jen povzbudivě stiskla ruku, aby věděl, že je tu stále s ním a doufala, že se na ni v případě potřeby nezapomene obrátit.

Rozuměla mu.

Věděla, že jej do nekonečných spirál pohlcují výčitky, možná i strach a úzkosti. Smrt toho chlapce, Petera, jehož Pepper neměla šanci poznat, jím velmi otřásla. Po nocích se probouzel, celý zbrocený potem lapající po dechu, a křečovitě svíral lem přikrývky. Pepper se ho pokaždé pokoušela uklidnit a celého udýchaného jej držela ve své náruči, než znovu usnul.

Cítila se podobně jako Tony, když zjistila, že jí zmizel někde ve vesmíru. To uvědomění si, že ho možná už nikdy neuvidí, že je třeba právě teď již mrtvý, že je v posledních okamžicích před smrtí zajat v bolestivé agónii - bylo to příšerné. Pepper se s tím nechtěla smířit. Ale co mohla dělat? Tony byl bůh ví kde a pokud se nestane zázrak, nepomůže jim už nic.

Ty dlouhé dny, kdy jen civěla do prázdna, bezhlesně plakala a úpěnlivě doufala, že se jí vrátí zpátky, probdělé noci, při nichž se neodvažovala čelit děsuplným nočním můrám, chvíle plné úzkosti, žalu a strachu, to bylo snad to nejhorší, co kdy zažila a pocítila. A přesto to musela nějak vydržet, přetrpět, protože Tony dost možná prožíval něco mnohem horšího než ona. Věděla ale, že on se jen tak nevzdá.

Když se vrátil, nemohla tomu uvěřit. Byl tak vyhublý a ztrápený, ale živý a opravdový, stál před ní v celé své kráse a v další chvíli už ji pevně objímal. Oba na ten okamžik pocítili třepotavé štěstí a radost. Jako kdyby svět byl najednou o něco barevnější.

Ale to nemělo vydržet věčně.

Tony se se svým žalem vypořádával tak, že se uzavřel do sebe. Pepper bolelo vidět jej, jak se trápí, ale nemohla mu pomoct, pokud on sám nechtěl. Byl si jistý, že je za to všechno zodpovědný on a po právu také musí nést následky.

,,Tony?" Trhl sebou, když jej z prázdnoty vytrhl hlas Pepper. Zvedl k ní své hnědé oči, jež od toho dne postrádaly tu skotačivou jiskru. Pokusil se o úsměv. ,,Už si jdeš lehnout?"

,,Asi ano," povzdechl si Tony a vjel si rukou do tmavých rozcuchaných vlasů. Měl pocit, jako kdyby pomalu ztrácel sám sebe, své vědomí a příčetnost, vše, co patřilo jen jemu. Zhluboka se nadechl a vydechl. ,,Omlouvám se, Pep. Já vím - vím, že to teď se mnou nemáš jednoduchý. Teda," nevesele se uchechtl, ,,mělas to se mnou vůbec někdy jednoduchý?"

Pepper se usmála a v očích se jí kromě něhy zatřpytily i slzy. ,,Žádný vztah se neobejde bez překážek, Tony. A ty jsi všechno, co mám."