KAPITOLA 2.

32 2 0
                                    

Muž pozdvihl hlavu: ,,Luno, pojď ke mě."řekl tichým, chraplavým a vyzývavým hlasem.
,,Co? Kdo jste?...Počkat, řekl jste že se jmenuji Luna?!"divila se.
Muž se začal jen smát a stále se přibližoval!
Luna se začala zoufalstvím plazit pryč a snažila se utéct.
Najednou zahlédla, jak se něco pod hladinou zalesklo...byl to amolet.
Popadla ho a instinkt jí říkal ať ho použije proti muži, tak ho pozdvihla nad hlavu...
Amolet začal zářit a muž začal ječet, kvílet a zakrýval si oči, z amoletu vyšla exploze která muže odhodila na zem a on upadl do bezvědomí. Amolet se při explozi rozpadl na dvě půlky.
Luna obě půlky sebrala a utekla dveřmi do chodeb.

Luna běžela nekonečným bludištěm chodeb a pomalu ztrácela naději v to že už nikdy nenajde východ.....
Že by ?!...
Ano východ!!!!
Luna se hnala k východu z tich hrozných chodeb. Když se dostala ven běžela dál krásným listnatým lesem a slyšela ptáky, vítr a listí, které šumělo v korunách stromů, slyšela potok jak krásně....
,,Aaaaaaa"
Luna zakopla o kořen v cestě a padla do bezvědomí...

Sedmero AmuletůWhere stories live. Discover now