Boty ze zlata mramorem lehce plují
Palác hodný císaře
a přeci v hedvábí se strojí
Pohledem opomíjí, nehoří-li v touze,
že vlastní zájem bez podstaty není
Snad daleko je od nouze,
jež věky společnost plení
Jednoho dne, časně z rána,
záře jasně planoucí
záře, která chamtivostí je známa
zvěstuje strasti budoucí
Boty ze zlata, pohřbeny zcela
V mysli zmatek a dál už nic
Palác pod vrstvou popela
nepovstane nikdy víc.
