One moment of my life

Návrat

Sedím v letadle a mám slzy na krajíčku. Vyčítám si, že jsem  vůbec z New Yorku odešla. Neměla jsem se tak zle.Od té doby jsem rodiče  neviděla a teď už ani neuvidím, maximálně tak v  krematoriu.

Z mého snění mě vytrhne hlas a já sebou trhnu.
,,Dobrý den, tak to vypadá, že budeme spolucestující."

Vzhlédnu  a vidím přívětivého muže kolem třicítky, jak se na mě usmívá. Hnědé vlasy mu spadají na ramena hnědozelené oči se na mě upírají  a dráhý dobře padnoucí oblek.

,, Ach, dobrý, doufám, že tu nevadím?"
Protože jsem se dost roztahovala.
,, Ne, ne to nevadí."

Přisedne si vedle mě a u letušky si  objedná dvě  sklenky bílého vína a vytáhne si notebook.Tak se chystám čumět tupě z okna.

,, Nedáte si také? "Nabízí sklenku bílého vína.
,, Vypadáte, že to potřebujete."
,, Oh, děkuji, ale nepiji."
,, Jedná neublíží."
,, Tak dobře, ale jen jednu. "A vezmu si sklenku od něj.

,, Smím se zeptat co se stalo?"A sakra, asi si všimnul mých opuchlých očí.
,,Jestli se vám o tom nechce mluvit tak nemusíte."
,, Ne, ne to je v pořádku je lepší o tom mluvit než to v sobě dusit. "Po krátké odmlce jsem řekla.
,, Rodinná tragédie."
,, A co se jim stalo? "
,, Autonehoda, oba mrtví."
,, Ach tak. "Dopiji víno a rozhodnu se alespoň trochu posypat a nabrat trochu sil. Protože následující týden bude hodně náročný.

Zdálo se mi o tom co se stalo před pěti lety.Probudila jsem se trhnutím a ucítila u sebe teplo a bylo  příjemné cítit u sebe po pěti letech nějaké vnější teplo. Rychle jsem se dotáhla když jsem zjistila komu to teplo patří.

,, Moc se omlouvám. "Blekotala jsem omluvu a cítila jak rudnu. A modlila se jestli jsem nemluvila že spaní.
,, Doufám, že jsem nemluvila že spaní."
,, Jenom jste plakala. "A jeho pohled sklouzne na mé slzy.

,, Ach." A začnu si je rukávem utírat.
,, Zlý sen? "
,, Hm."
,, Omlouvám se, že jsem si z vás udělala polštář. "
,, To nevadí, určitě už vás  dlouho někdo neobejmul, pak jste se trochu uklidnila, tak jsme vás nechal. Vypadala jste rozkošně. Teda než jste začala plakat.A nijak mi to nevadilo."
Při jeho monologu o mém spánku jsem začala opět rudnout, měla jsem pocit, že jsem byla červená až na zadku.

,, A kdyžtak jsem Mike."
,, Ráda vás poznávám Miku."
,, A vy?" Doprdele teď si bude myslet, že jsem nevychovaná husa. Sakra.
,, Já jsem Alexa."
,,Hezké jméno, takové jsem ještě neslyšel."
,, Neřekla bych."

,, Dámy a pánové za chvíli budeme přistávat, připoutejte. se prosím"
Mlčky jsme splnili pokyny a do konce letu nepromluvili a běhali mezi svými myšlenkami.Jakmile jsme přistáli  šla jsem si  pro kufr na pás.Najednou mě někdo chytl za ruku.

,, Nestihli jsme se rozloučit Alexo"
,, Oh, to jste vy tak tedy Ahoj."
,, Počkejte, tady je má vizitka, kdybyste si chtěla někdy někam zajít nebo popovídat a je tam i adresa hotelu ve kterém teď přebývám."
,, Děkuji, ale myslím, že ji nevyužiji vzhledem k tomu kolik budu mít práce."

A dávám mu vizitku zpátky.
,, Jen si ji nechte pro případ. Nikdy nevíte."
,, Dobře, nashle Miku. "A zamávám mu potom co odcházím s kufrem.

Zamávala jsem na první taxík a nadiktovala řidiči adresu a" Hurá" domů.

,, Tak jsme tady, bude to za 20."
Dala jsme taxikáři peníze zhluboka jsem  se nadechla a vystoupila.

Předemnou se tyčil velký dvoupatrový dům s červenohnědým nátěrem. Zepředu i zezadu byla terasa, upravená zahrada s jezírkem a za domem bazén s vířivkou. Střechu pokrývají střešní panely. Plus velká arkýřová okna. Rodiče byli ochránci životního prostředí, chodili na různé podpůrné akce a na dobročinné večírky. Potrpěli si na luxus a dávali najevo jak jsou bohatí, ale teď je jim to už stejně k ničemu, život jim to nevrátí.

Vešla jsem do domu kde jsem prožila celý svůj život.
Šla jsem do svého starého pokoje. Rovnou si šla lehnout a neřešila jestli mám pyžamo.

Ahojjky,
tady je má první část příběhu, tak doufám, že se bude líbit. Jelikož se nemůžu přihlásit na svůj starej [TasteofDee] účet,😫 tak jsem celou první část přepsal a trochu ji pozměnila.Klidne sdílejte budu ráda. 😆