Silná bouře vzmítala otevřenými okny, vzmítala záclonami, v očích slzy a on jen na kolenou. V pokoji se ozýv smích. Smích vraha, kterému utekla oběť. Smích někoho kdo je natolik zoufalý, že nemůže nic jiného udělat. Konec hry.
Smál se jak pošetilý byl. Jak si neuvědomil, že dal až moc najevo co se děje. Smál se sobě jak mocný byl a přes to stačilo jen trochu a jeho moc zmizela. Smál se tomu čím se stal.
„Jak se to mohlo stát? Udělal jsem vše pro to abych nezklamal“
ČTEŠ
Chlapec s motýlími křídly
RandomKaždý máme vlastní cíl. Já se chtěl stát uznávaným a slavným. Ale jediné co jsem si přál, bylo stejný jako ostatní. Věnováno mé půvabné slečně Korektorka: @elathekpoplover
