Venku je krásně;
svítí Slunce,
mraky plují
po modré obloze
jako loďky z papíru-
obrazce ušité
na míru.
Unáší je proud života
a ty sedíš doma
zavřená jako ptáček
v pozlacený kleci.
Kéž by mi někdo řekl:
"Pojď ven,
vždyť doma sedíš
celej den.
Procestujme svět,
jen ty a já."
Možná po cestě
potkáme poutníka.
(Dlouhé vlasy,
za uchem joint.)
Vezmeme ho s sebou,
ať je veselo,
ať na kytaru hraje.
Pointou cesty
je vysvobození.
Stačí,
když o tom
budem jen snít.
Jako Češi
kdysi o Americe.
