HUNTER

pochod smrti

Na ulici byl nalepený plakát. Byl starý a skoro rozmočený deštěm. Na každé straně byl roztrhnutý. Přes silný déšť a tu tmu se to nedalo přečíst. K tomu všemu mi déšť stihnul napršet na mé modré brýle. Můj černý kabát byl nasáklí vodou a zdálo se, že je pětkrát těžší než byl před východem z domu. Každý můj krok byl těžkopádný. Byl jsem utahaný, ale i přes to jsem přihlédnul k plakátu. Svou béžovou a dlouhou šálou jsem si očistil brýle a příruční baterkou kterou jsem měl schovanou hluboko v kapse u starých kalhot jsem si posvítil. Na kusu papíru bylo vytištěno„ Chcete se stát hrdinou? Být ochráncem ulic?
Stát vás potřebuje. Jděte do městského úřadu a použijte heslo hrdina. ( Odměna vás nemine.)" Jelikož jsem byl zoufalý s hledáním jakékoliv práce. Utrhnul jsem papír z již rezavého hřebíku. Pokračoval jsem ulicí dále k mému domu který byl již obalen tmou. Zatáhl jsem za masivní kovovou kliku. Byla chladná a mokrá od deště. Otočil jsem klíčkem a rozhýbal zaseklé dveře. Pomalým a vrzavým pohybem se rozevřeli dveře a vešel do malé předsíně. Dopadl jsem nohou na malou kachličku. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Vše bylo na svém místě. Dřevěná stará komoda a na ní klíče. Vedle komody stál věšák ovšem prázdný a vedle věšáku stáli na plastové podložce dva páry bot. Nebyli značkové ani nijak drahé, ale byli z kůže. Hnul jsem se dal do obýváku kde mě uhodila do očí tma a prázdnota. Poblíž kuchyňské linky stál stůl pokrytý pavučinou. Na něm se tyčila malá bílá lampička. Usednul jsem na židli vedle a položil papír na stůl. Trhnul jsem rukou po spínači lampičky a rozsvítil světlo. Párkrát zablikalo a poté se osvětlení ustálilo. Prohlédl jsem si papír a promýšlel jsem zda se chci zajímat o tuto nabídku. Seděl jsem nad stolem. Všude kolem mě byla tma. A venku byla stále strašná bouře. Rozhodl jsem se vyspat a poté zajít na úřad a poptat se po více informacích. Ulehnul jsem do postele. Podemnou zapraskalo dřevo a já jsem usnul.Bylo ráno a já si promnul oči s pohledem na oblohu. Slunce pořád nevylezlo. Bylo zataženo a okenicemi mlátil vítr. Z krásného dne jsem měl hned menší radost. Ale oblékl jsem se a šel si udělat kávu. Než se mi podařilo rozchodit konvici na kávu bylo již osm hodin. Voda se uvařila a já si dal silný šálek kávy. Vzal jsem kus papíru a přešel předsíň. Vyrazil jsem na obecní úřad, který stál na náměstí. Vyběhl jsem kamenné schody a přišel jsem k úřednímu pracovníkovi. Podal jsem mu kus listu a řekl jsem„ hrdina " Úřední pracovník ukázal na dveře nalevo ode mě. Vstal a otevřel je. Vstoupil jsem do místnosti. Byla tma jen malá židle byla osvícená. Vedle ní stáli dva muži oblečeni do tmavého oděvů. Řekli mi ať si přisednu a řeknou mi o práci více. Tedy usedl jsem. Práce má prý v popisu bojovat se zločinem na které již policejním složkám síly nestačí. Projdu si náročným tříletým výcvikem, který mě připravý na budoucí mise. A odměna je prý za každý splněný úkol jeden milion dolarů. Tuto nabídku jsem nemohl odmítnout. A tak započal výcvik kterému říkali pochod smrti. Že začátku jsem byl naučen lehčím věcem: přesná střelba, shánění potravy v přírodě, běhání na velké vzdálenosti a měl jsem každý den strávit 5 hodin v posilovně. Avšak poté přišla zkouška na kterou již nezapomenu. Byl jsem poslán skrze amazonský les. Říkáte si jednoduchý úkol ne? No ano samotné přežití ano, ale měl jsem za úkol v lese vystopovat člověka a následně ho terminovat. Nikdy jsem živou bytost nezavraždil, avšak toto mě má připravit na nadcházející situace. A tak mě vrtulníkem spustili nad korunami stromů. Sebou jsem měl odstřelovací pušku kar98. Již zastaralý model ale pro mou potřebu stačil. Vítr mi hrál do karet. Vanul proti směru mé cesty. A tak jsem procházel neprostupnými keři a nohy mi zapadaly do bahna. Všude kolem mě byl hmyz a plazy. Procházel jsem tedy dál než jsem ucítil jaký si zápach kouře který směrem ke mě přivanul vítr. Vyšplhal jsem na strom a rozhlédl jsem se. Uviděl jsem stanoviště. U zeleného stanu ležel oheň který už jen doutnal. Rozhodl jsem se utábořit kdyby se cíl objevil. A jak jsem se rozhlížel zahlédl jsem vedle stanu cosi divného. Byla to jaká si hromada. A najednou se z toho odlesklo sklíčko dalekohledu. Byl to můj cíl. Jakmile zjistil, že jsem ho spatřil vstal a jenom mi hleděl do tváře. Třepala se mi ruka avšak uklidnil jsem se. Nabil jsem. A bez váhání jsem zmáčkl spoušť. Zbraň sebou trhla vyvalil se z ní kouř a můj cíl se svíjel na zemi v kaluži krve a smířený s osudem. Bylo mi do vysílačky oznámeno, že výcvik byl dokončen. Po návratu jsem byl ještě dva dny v šoku, ale můj vedoucí mi dal volno. Musel jsem se vyspat. Od teď ze mě byl vrah.