ACOB

13. Ledna 2000

Maminka chlapce, který vlastnil boby, na sebe nenechala dlouho čekat.

„Dobrý den, mohla byste nám vrátit boby? Potřebovali bychom už odejít."

„Ehm, ráda bych vám je vrátila." řekla spíše malému klučinovi, který se opíral o matčinu nohu.

„Nevíte si rady se svým synem?"

„Ne. Nevím, co to do něj vletělo, vůbec nic s ním nenadělám. Jsem bezmocná."

„A vy jste na něj sama? Nebo máte doma ráznou ruku otce?"

„Mám." Odpověděla automaticky, jelikož to byla v celku pravda. Pevná ruka on Patrik opravdu byl, jen ne pro svého syna.

„Tak v tom případě vám neporadím, měla byste vyzkoušet rady nějakého dětského psychiatra. Vážně nejste normální!" zvyšovala svůj projev a jasně tím dávala najevo svůj nesouhlas k této zničené matce. Začala si to rázovat rychle k Danielovi a chtěla mu vyškubnout boby, malý čipera byl rychlejší a zdárně jí utíkal. Utíkal s boby do té doby, než s nimi narazil do stromu. Tím pro něj přestaly být symbolem dokonalé hračky a s radostí je opustil. Majitel bezvadného a hlavně drahého dárku k Vánocům se rozplakal a matka raději celou situaci přestala řešit. Vzala synka do náruče a odešla za svým manželem, se kterým společně opustili louku.

Daniela to venku začalo nudit a sám se vydal domů. Annie v tuto chvíli bylo srdečně jedno, co s jejím synem bude. Připadala si, že je na světě navíc a totálně k ničemu. Ani její vlastní dítě ji neposlouchalo. A to byl její jediný úkol, postarat se o něj. Nic víc nebylo náplní její práce. I v tomto jediném ohledu, kompletně propadla.

„Kde máš mámu, ty malej hajzle?" přišel pozdě domů téhož dne Patrik. Daniel seděl u stolu a hrál si se svým autem, které bylo jeho nejoblíbenější hračkou.

„Tak odpovíš mi?"

„Nevím. Odpoledne zůstala na louce."

„Ty malej! Já tě fakt zabiju! Cos jí udělal?" chystal se na něj vtrhnout, ale jeho nohy se díky přemíře alkoholu pohybovaly vláčně, takže upadl.

„Ty tvoje hračky jsou všude! A pod nohy se mi pletou! To chceš, abych se tady zabil?" mumlal opilecky. „Potřebuju tvou mámu, hned!"

„Nevím kde je!" vykřikl Daniel. Z pohledu na svého otce dostával strach.

„To mě nezajímá! Kdyby ses nenarodil, všechno by bylo jiné! Měl bych svoji práci a užíval bych si. Měl bych bohatství a časem možná lepší děti. Ale co mám teď? Za všechno můžeš ty! Sebral si mi i potěšení od Annie!" rozčiloval se Patrik čím dál víc a pomalu se blížil k Danielovi. Ten už se jen krčil v koutku u kuchyňské linky a pomalu vzlykal.

„Ani kus chlapa nejsi! Já ti dám důvod k tomu, abys brečel, ty neřáde! A to tvoje podělané auto pošlu do pekla hraček!" natáhl se po Danielově hračce a odhodil jí za sebe. Hračka hlasitě dopadla a rozletěla se na bezvýznamné kousky plastu. To Daniela popudilo a chtěl si ty kousíčky posbírat.

„Kam si myslíš, že jdeš? Ještě jsem s tebou neskončil." zachytil malého Daniela. Daniel nasupeně mlátil svýma malýma ručkama svého otce do stehen a břicha. Přidával k tomu i kopance. Patrikovy to přišlo k smíchu a celý se rozchechtal.

„Tohle mě má bolet? Jsem vycvičený na dvacet velkých chlapů, jak si můžeš myslet, že mě ty, takový mrně, dokáže zastavit?" smál se dál. Daniel otevřel svou čelist a zopakoval to, co už si odpoledne nacvičil. Kousl otce do stehna. Tohle Patrik nečekal, navíc ho podcenil. Patrika tohle kousnutí dost bolelo.

„Ty hajzle!" rozpřáhl se a odhodil Daniela na kuchyňskou linku. Malý chlapec se choulil do klubíčka a doufal, že se brzy objeví jeho matka. Bylo mu zle a navíc měl něco na zádech. Bolelo ho to. Měl tam něco hluboko zaryté dovnitř těla.

„Vstávej!" uklidnil se po minutě Patrik.

„Já nemůžu."

„Řekl jsem, vstávej! Tvé výmluvy mě nezajímají." Daniel se svíjel bolestí.

„Jestli neuděláš, co po tobě chci, bude pokračování." Výhružky Daniela přesvědčily ke spolupráci. Pomalu se posadil a seskočil z linky.

„Otoč se." Daniel otce poslechl a otočil se.

„Vidíš, jak umíš poslouchat." řekl mu mírněji a prohlížel si jeho záda.

„Hmm, taky jsem se mohl trefit líp." ohodnotil situaci pro sebe a litoval, že Daniela nezasáhl ten nůž níž. Bez jakéhokoliv oznámení mu nůž, čouhající z levé lopatky vytáhl.

„Au, to bolí. To moc bolí." uskočil Daniel, stále ještě s nožem v zádech.

„Chci ti ho vytáhnout. A proč tak jančíš, jsi velký kluk. Otoč se." Daniel se celý v panické hrůze z toho, že by mu ještě více ublížil, otočil. Patrik rychle vytáhl nůž a strčil do svého syna, který dopadl na kolena.

„Ty zbytky toho podělaného auta sesbírej." Daniel se doplazil k plastovým střepům a rychle je začal sbírat.

„No tak, rychleji. Nemáme na to celý den." Daniel sesbíral poslední kousky a všechny je držel v rukách. Doufal, že mu je otec zase slepí.

„Vyhoď to." Daniela tenhle příkaz zklamal. Začínal svého otce nenávidět. Vzal mu jeho oblíbenou hračku a ublížil mu.

„Slyšel jsi mě?"

„Ano." řekl smutně, zastrčil si jeden úlomek do kapsy a zbylé vyhodil do koše.

„A teď jdi najít mámu." přikázal mu a vedl ho ke dveřím garsonky.

„Ale jak ji mám tak pozdě večer najít?"

„Já nevím. Máš na to nějaký mateřský čuch, ne? Tak dělej!" vystrčil ho z domu a zamkl za ním. Daniel se ocitl sám venku uprostřed zimní noci.