Čarodějčina pomsta

Kapitola IV

Lesem čvachtaly sebejisté kroky. Vysoká černovlasá žena si nevšímala, jak se jí hlína spolu s tajícím sněhem lepí na boty, ani jak se okraje jejího pláště barví do hněda. Jediné, co ji zajímalo, byl hlouček lidí stojících u několika balíků velikosti člověka. Beze slova přešla k prvnímu, nadzdvihla černý hadr a zašklebila se. Takže to byla pravda.

„Paní Amarath," ozval se jako první mladý muž s hnědými vlasy vyčesanými do ohonu, přistoupil k ženě a uklonil se.

„Kirene," oslovila ho přezíravě, „opravdu je to tak. Soumar se nechal sejmout malou holkou a společně s ním i celá jeho skupina," pustila znechuceně cíp hadru a tlesknutím si očistila ruce zabalené v kožených rukavicích.

„Už to tak bude," odvětil mladík, sledující řeč těla té ženy. Amarath byla jednou z nejlepších psychometriček v celém království a moc dobře o své důležitosti věděla. Patřila mezi čaroděje, kteří sympatizovali s politikou Mernu a byli u krále oblíbení natolik, že se jich při pogromu před deseti lety nikdo ani nedotkl. Právě naopak – díky Velké očistě získali výsadní postavení. I jim se hodilo, že čarodějů jako takových výrazně ubylo, a velmi rádi se podíleli na udržování momentálního stavu sil. „Při boji jim byly rozbity jejich amulety, madam. Jednu...," měl se Kiren k vysvětlování, ale ona ho rázným gestem ruky zarazila.

„Já to narozdíl od tebe slyšela přímo z úst velitele," oznámila mu.

Ušklíbl se při představě, co při tom měla v ústech ona. Sympatizace s Mernem nebyla jediná věc, díky níž získávala svůj vliv.

„A jsi opravdu prase," konstatovala.

Trhnul sebou. Nedal si pozor, čarodějka se ho v nestřežené chvíli dotkla a vycítila jeho myšlenky. „Omlouvám se," sklopil okamžitě hlavu, ale žena jeho chování odmávla.

„Už jsem přečetla i horší věci a v téhle se nemýlíš. Ani já se s tím přeci netajím," zvlnily se její plné rty zvýrazněné rudou barvou v tajemném úsměvu. „Konec zbytečného tlachání," sundala si konečně rukavice a zastrčila si je za opasek, který zvýrazňoval její pas v jinak beztvarém teplém kabátě.

Amarath energicky vstoupila mezi další postavy, které ji doposud pouze bázlivě pozorovaly, a jako slepice je rozehnala, aby jí nepřekážely. Šlo o výzkumníky z Řádu, kteří zajišťovali těla a dostali se sem o pár okamžiků dřív než ona. Sama pak vytáhla ampulku s jakousi línou tekutinou a začala polévat určitá místa.

Kiren vydechl. Pozorovat mistryni psychometrie při práci bylo působivé. Řadových členů oddělení, které jí podléhalo, bylo ke čtení událostí z místa potřeba několik a vždy používali daleko více čtecí tekutiny. Ona dokázala vyvolat i několik dní staré události jen s pár kapkami a vlastní zásobou magie.

Žena vrátila laboratorní sklo zpět do taštice a zhluboka se nadechla.

***

Otevřela oči a jako první ji zasáhla bolest vystřelující z nohy a ramene. Zdravou rukou se podepřela, aby se posadila, jenže se jí zamotala hlava a dívka žuchla zpátky do peřin.

Pravda. Ležela na měkké posteli. Neuvědomovala si, že by na ní usínala. Vzpomínky se vrátily vzápětí. Lena se prudce posadila a zase si lehla. „Hrome, já se musela praštit do hlavy."

Zamrkala. Její hlas připomínal skřehotání ježibaby. Měla vyprahlé hrdlo, jako kdyby několik dní pořádně nepila.

„Voda leží na stole u postele. Podám ti ji, jen si už prosím tě sama nesedej." Po její pravici se objevil Redar s hrnkem. Starostlivě svoji učenku podepřel a pomohl jí se nadzvednout. „Nehltej, nebo se pozvracíš."