MIRAI Kamarádka nebo přítelkyně?

Konec

Když odešel šla jsem si napustit vanu a celá se do ní ponořila. I hlavu a vlasy abych si odpočinula, nic neřešila. Hlavně ty hlasy, poslední dobou mi něco pořád mluví v hlavě. Nevím co se to děje. Docela dost se bojím. Ne o sebe, ale o Toma. Mám takové zle předtuchy, i když to vypadá že o něho nemám zájem,dost mi chybí. Myslím že potřebujeme oba dva pauzu. Dost mě naštval, ale co když to všechno je pravda? Je to jenom omyl... Není těch omylů nějak moc? Nevím jestli mu můžu věřit. No nic vylezu a půjdu si udělat večeři, dám si víno a budu si užívat toho ticha, aspoň na chvíli. Udělala jsme si mraženou pizzu a sedla si na gauč. Začala si žvýkat kousek pizzy a najednou mi něco začalo hrát v hlavě. Zase.
"jestli si myslíš že to všechno je konec. Ne ani to nezačalo"

Najednou jsem sebou prudce skočila a kečup mi spadl na bílé tričko. Ale co to... Jaký konec? Nebo vlastně začátek? Dost se bojím a nevím co mám dělat. Nechci být teď sama. Šla jsem proto k šatníku, oblékla se a vyrazila. Jela jsem autem. Už byl večer a mi se dost zavíraly oči. Byla jsem strašně unavená. Najednou mi začalo svítit světlo do očí a já se rychle probrala... Málem jsme nabourala! Vylezla jsem a šla k TOMÁŠOVI váhala jsem jestli jít a nakonec jsem vážně zazvonila. Otevřel Tomáš ale já věděla že tam není sám

T: ahojky
M: čau, víš... Já...
T: nechceš jít dál?
M: jestli neruším
T: ty nikdy

Šla jsem dovnitř...

No? Co se stalo?