The believer~Letopisy Narnie-FF|Edmund.P

1.

25.12.1942

„Lily,vstávej, rychle. Našli nás, uteč se schovat!" pověděla má máma. Hned jsem vstala, popadla brašnu, kde jsem měla vše potřebné, právě pro tuhle situaci.
Chytla jsem mámu za ruku a obě jsme vyběhli z pokoje a utíkali do přístřešku.
„Mami, bojím se," přiznala jsem.
„Neboj se, vše dopadne dobře," snažila se mě utěšit.
Když jsme už byli v přístřešku, tak máma zavřela dveře a rozsvítila světlo. Místnost byla poloprázdná, až na pár zásob jídla a staré postele. Potom moje oči spatřily velikou hnědou almaru. Byla překrásná. Šla jsem k ní blíže, abych si ji více prohlédla, byly na ní vyřezávané znaky a obrázky, když vtom jsem si všimla krásného lva na almaře.S mámou jsme uslyšeli explozi, obě jsme se rozklepaly, protože jsme věděly, že to bylo jen o několik bloků od nás.
Máma ke mně přiběhla a řekla: „Musíš si vlézt do té almary!" Nechápala jsem proč. „Musíš tam vlézt,lily!"zopakovala s rozkazem. Nebyl čas se na nic vyptávat, tak jsem udělala, jak řekla, avšak než máma zavřela dveře a utekla, se ke mně naklonila a políbila na čelo a řekla: „Je ti už 16let, zvládneš to sama. Jen dej na sebe pozor. Tohle není jen tak obyčejná almara. Zavede tě do bezpečí. Miluji tě, holčičko moje." Objala jsem ji a sledovala její stín odcházet i s ní.
O chvílku později jsem slyšela, jak se sem někdo snaží dostat, tak jsem zavřela dvířka a modlila se za sebe i za mámu.
Posouvala jsem se co nejdál od dvířek almary, ale pořád jsem necítila žádnou zeď či prkno. To musí být fakt veliká almara, pomyslela jsem si, když v tom jsem vypadla a spatřila světlo.