Únos?!

~1~

Jmenuju se Katarina Greyels a chodím na střední, je mi 16 a příští týden budu mýt 17iny, ani nevím jestli se na ně víc těším, nebo se jich bojím.... Dozvěděla jsem se že mi rodiče zemřely když jsem se narodila, díky autonehodě, můj otec - Sebastian Greyels byl právník a máma - Killie Greyels byla jeho sekretářka, stejně jako mí adoptivní rodiče...Zvláštní co? Nic víc o nich nevím, protože vždy když se na ně zeptám mých adoptivních rodičů , tak mi řeknou to samé :" O tom se bavit nebudeme. ".
Nechápu proč mi o nich nikdo nechce nic říct, ale věřím jim, asi to nebude nic důležitého, ale i tak bych se o nich ráda dozvěděla víc...

Dnes

Vzbudila jsem se ve slunečním svitu který prostupoval přes žaluzie kvůly tomu otravnému zvuku, který vycházel z mého mobilu, ihned jsem poznala že je to budík který oznamuje ať vztávám kvuly tomu abych stihla školu. Vztala jsem z postele a šla ke skříní kde jsem si vytáhla dnešní outfit.

Šla jsem si pro mou kabelku.

Trochu se učesala a projela jsem si řasy kartáčkem od řasenky.

Ihned jsem sešla po schodech do kuchyně, kde seděli Renata s Robertem a tvářili se velice divně, jakmile mě uviděli nasadili fake úsměv a zarás pozdravili :"Ahoj Katy"
K:" Ahoj... Copak se stalo?"
Oni na sebe pouze divně koukli a pak se otočili na mě.
R:"Víš Katy... Prosímtě dávej na sebe dnes pozor, dobře?"
K:" Renato... Děje se něco?"
Pouze se divně zatvářila, ale vůbec nepromluvila.
K:"Roberte???!..."
Chvilku bylo ticho a poté promluvili.
R:"Ne... Nic se neděje, jen máme o tebe starost, doopravdy na sebe dávej pozor, ju?"
K:"Jo, jasně..."

Vzala jsem si jablko a vydala jsem se směrem ke dveřím, že půjdu na autobus. V tom mě zastavil Robertův hlas.

R:"Počkej Katy, já tě dnes do školy odvezu".
Nechápala jsem proč, ale souhlasila jsem a díky tomu jsem šla ještě na chvilku do pokoje, protože mám ještě čtvrt hodiny čas než pojedeme.

V pokoji jsem si sedla na postel a pocítila jsem divný pocit.
Neumím to popsat, bylo to jako by mě někdo sledoval. Došla jsem k oknu a myhla se mi před očima na ulici nějaká tmavá postava, rychle jsem se otočila koukla se zas hned zpátky. Nic tam nebylo.... Bylo to vážně divný, protože přísahám že tam ještě před chvilkou někdo byl a díval se přímo na mě, nebo alespoň na mě okno!

Asi už bláznim... Pomyslela jsem si a najednou mi cinkl mobil. Hned jak jsem si přečetla zprávu která mě přišla, tak jsem se vyděsila a vůbec jsem nechápala co se děje, doufala jsem že je to jen nějaký vtip...