War Love

Nový Velitel

Procházela se po chodbě a hledala každou malinkatou chybu na každém jedinci její jednotky. Drobná černovlasá dívka s očima jako rozbouřené moře a rty jako lístky plané růže. Vlasy jí splývaly po ramenech až ke konci lemu její tmavě zelené sukně s vysokým pasem. Byla hubená a pleť měla světlou a jemnou. Mohla být oproti mužské jednotce jakkoliv malá, ale šarmem a velitelskými schopnostmi se vyvyšovala nad jejich hodností. „Myslím, že je to v pořádku. Nedělejte ostudu, jasné?" zavelela teprve 21letá velitelka. Stoupla si rovně, jako kdyby měla místo páteře v zádech pravítko a prohlížela si svou jednotku. Její svěřenci ji milovali. Byla sice přísná, ale i milá a chápavá. Zbožňovala svou jednotku. Měla chlapce ve věku okolo 23-25 let, což znamenalo, že byli starší než ona sama. Nicméně většina její jednotky jen slintala, když ji viděli projít kolem jejich pokojů a nejednoho z nich už zachytila myšlenka velitelky na jeho klíně. Teď tu ale stála, odhodlaná ukázat novému veliteli, že je na svou jednotku patřičně pyšná. Přemýšlela jestli to bude zase velitel okolo 50 let, který jí bude vyprávět příběhy z válek, které tak milovala od toho předchozího, který rok potom, co nastoupil zemřel na bitevním poli, jen aby zachránil život mužům ze své jednotky. Ona by udělala to samé. Nyní už ale vcházel. Černovlasý 23letý mladík se smaragdově zelenýma očima a jemným okouzlujícím pohledem. Musela uznat, že armádní stejnokroj pro velitele mu slušel. Rýsoval jeho postavu. „Slečno Tami? Představuji vám nového velitele 7. pluku, Taki Toytomiho." ozval se postarší velitel 4. jednotky, který nabídl doprovod. Taki se zahleděl té dívce do očí. Ona že vede jednotku? Taková malá, drobná a zranitelná slečna? Doufal, že si z něj jen dělají srandu a že je to jen DCERA velitele jednotky, ale jí byla v očích vidět jasná ušlechtilost a snaha o zlepšení země. „Těší mě, slečno." vzal její lehkou ruku v kožené rukavičce a jemně ji políbil. Vytrhla mu svou ruku a držela si ji u těla. Nechovala se jako ostatní slečny, se kterými měl Taki tu čest. Všechny ihned po políbení ruky zvláčněly, jen ona ne. Říkal si už od pohledu, že ona nebude nic snadného. A možná právě proto mu přišla tak atraktivní. Ovšem nejen kvůli tomu. Byla jako panenka a to ani nepotřebovala make-up. Byla prostě a jednoduše krásná. „Vážně jste velitelkou těchto... chlapců, kteří jsou zřejmě průměrně v mém věku? Aby vám neprovedli něco, co se příčí pravidlům a vojenskému řádu." jemně ji vzal za bradu a zvednul tak její pohled. Byla nádherná. Ale na tohle přece nesmí myslet. Je to jeho kolegyně. „Ráda bych vás varovala, pane dokonalý, že moje jednotka je nejlepší z celé armády. A pochopitelně jsou výborně vychovaní a znají své meze." sladce se usmála a zkroutila mu ruku dolů. Veliteli, který Takiho přivedl, přejel mráz po zádech. Věděl moc dobře, jaké chvaty tahle holčina umí. Takiho ruka samozřejmě bolela, ale snažil se to nedát znát. „Je vidět, že i malá bezbranná dívka si může umět poradit." pousmál se. Najednou z řady její jednotky vystoupil hubený mladík, menší než Taki. „Prosím pane, nechte naši slečnu velitelku na pokoji." Zamračil se na Takiho. „Koukám, že žárlivost je tu na prvním místě." lehce se zasmál a odstoupil od Tami pryč. „Děkuji za poskytnutí osobního prostoru." zavrčela směrem k němu. „Myslím, že bychom měli pokračovat, pane Toyotomi. Se slečnou Akechi se můžete vidět večer v levém křídle, které je určené pro velitele." řekl postarší velitel, který tomu všemu napjatě přihlížel. Tami už si Takiho nevšímala. Snažila se uklidnit, protože její ruka, kterou předtím Taki políbil se chvěla.

_time skip_

Tami odcházela rychlým krokem z jídelny, jen aby nepotkala Takiho, když vrazila do toho, koho právě potkat nechtěla. „Dobrý večer, pane." slušně se uklonila. „Dobrý večer, slečno Akechi. Kam ten spěch?" zasmál se. Tami zuřila. On byl to poslední, co chtěla před spaním potkat. Už jen z jeho dokonalého světlého obličeje se jí chtělo... ani nevěděla, co se jí chtělo. Chtěla ho uškrtit a zároveň chtěla, aby ji vzal kolem pasu a přitisknul si ji k sobě. Co si o ní asi tak myslí? „Už bych si ráda šla lehnout, kdybyste mě omluvil." vykouzlila na tváři falešný úsměv. „Rád bych vás ještě doprovodil, kdybyste dovolila." usmál se na ni jemně. Tamiino logické myšlení se ihned zastavilo a už už si myslela, že jí začalo tikat oko, ale naštěstí její myšlení zase naskočilo. „Nemám s tím problém." znovu se falešně usmála a vydala se napřed. „Vy asi do té postele vážně spěcháte, co?" tichounce se zasmál. Byl rád, že mu dovolila ji doprovodit. Byla sice jako prkno, ale pořád byla krásná. Chodby byly prázdné a jediný zvuk, který byl slyšet, byl zvuk jejich kroků. „Co tu vůbec děláte takhle pozdě, pane Toyotomi?" zeptala se jemně. Trochu se uvolnila a zastavila se. „To bych se měl zeptat já vás, slečno." zastavil se těsně za ní. „Já jsem... Uhm..." otočila se a její pohled zůstal na předposledním knoflíku na límečku jeho uniformy. Podívala se nahoru a chvilku na něj beze slova koukala, když se najednou ozval ten jeho milý, klidný hlas. „Copak, slečno Akechi? Zakoukala jste se do mě?" zasmál se. Líbil se jí jeho smích. Pak jí ale jako lusknutím prstů došlo, co řekl. „Co?! Ne, to ani náhodou." vyprskla skoro znechuceně, i když upřímně by mu nejradši rozepnula ty knoflíky u uniformy a sáhla na jeho hruď. „Když myslíte." pohodil rameny a obešel ji. „Jak si vůbec dovoluje?!" pomyslela si. Už zase měla ten pocit, že ho praští přímo do toho jeho perfektního nosu, ale to by bylo proti vojenskému řádu. Navíc by to od ní bylo neprofesionální. A ona si za svým postavením stála, dala do toho přece všechno a nenechá se takhle shodit. „Pokud jsme ukončili tuto nesmyslnou debatu, tak mohu jít do svého pokoje, předpokládám." pronesla monotónně a chytila kliku svých dveří. „No zdá se, že máme pokoje vedle sebe." pokývnul hlavou k vedlejším dveřím, na nichž bylo napsáno "MR. TOYOTOMI". Chvíli jen zaraženě stála. Nemohla uvěřit, že ho dali do pokoje vedle NÍ! „Hm. Dobrou noc." elegantně otevřela dveře a vplula do nich, aniž by se na něj podívala. Když se dveře zavřely, Taki se sám pro sebe zasmál. „S tebou to bude těžký." otevřel dveře od svého pokoje. V hlavě mu poletovaly myšlenky, které se týkaly Tami. Jako by najednou byla všude.