Byl jsi varován

Čvacht-Čvacht

O půlnoci přesně. Ten čarovný čas.
Staň na zapomenuté pohřební půdě. Obehnám chladným kamenem v podobě zdi procházej osamělými zesnulými.
Najdi strom. Tu prastarou rostlinu. Ta jediná si je pamatuje, kořeny svými nepoušťaje se bahnité zeminy a větvemi končící v nedohlednu. Před kmenem obrostlý břečťanem trůní šedivá hornina. Přidej kapky své krve k ostatním na rytinu housenky.
Vyčkávej.
Tam, kam se neodváží ani vlk, neprolétne ani brouček a démoni se vyhýbají obloukem. Tam, kam se odváží jen hlupák lidská, ozve se zvuk.
Naslouchej.

Čvacht-Čvacht.

Čvacht-Čvacht.

To Čvachtavá housenka se blíží ke svému vyvolávači. K tobě. Pro důkaz, že není skutečná, obětoval jsi život svůj.
Nyní utíkej, ač ti to k ničemu jest.
Tam mezi listím okousaným a kostmi ohlodanými. Tam setkáš se se svým osudem.
Pohlédnou ti do očí. Do těch oken do duše pitomce, dvě žlutavá světélka.
Přibliž se k světluškám a vzpomeň si. Ani brouček neprolétne.

Čvacht-Čvacht.

Čvacht-Čvacht.

To jak se blíží. Jak posouvá k oběti tělo své. K tobě.
Než reakci stihneš jakoukoli projevit. V tu chvíli se odráží. Ze země skáče. Přistává ti na hrudi tvor dlouhý jako tvé předloktí. Své ostré tesáky v tlamě kolem dokola. Ty zasune do masa tvého. Jen křič v agónii, hlupáku pitomá. Za pošetilost zaplať. Jak za živa tě požírá sleduj housenkovitou nestvůru. Jak trhá kusy tvého masa a polyká. Krví tvou zapijí.
Pak zhyň v bolestech osamocen v hlubinách temného lesa a zapomenut buď.

Chutnal jsi mi dobře.