Ahoj, jsem Zoey. Zoey Kesley. Teď se svýma třema kamarádkama Carrie, Selene a Jessicou stojím před naší novou školou. Vlastně se všema mýma starýma i novýma spolužákama. Ptáte se proč se všema starýma? To je... Komplikované... A i trochu děsivé proč jsme všichni v téhle nové škole.
Z mých myšlenek mě vytrhne Carriin hlas. "Takže... Měly by jsme jít dovnitř...?" řekne nejistě. "J-jo asi..."odvětím stejně nejistým a i trochu smutným tónem." Tak jdeme!" řekne už vesele Selene. A tak jsme se vydaly vstříc naší nové škole.
Když vejdeme dovnitř uvidím svého crushe a vlastně už i kluka. Začali jsme spolu chodit ten den kdy se to stalo... No, alespoň něco dobrého se v ten den stalo. "Damiane!" zakřičím na celou chodbu. Má přez obličej kšiltovku kterou jsem mu nedávno koupila a tak k němu přistoupím a řeknu "Můžeš vůbec vidět?" s těmito slovy mu zvednu kšilt aby mohl pořádně vidět. "Co bych bez tebe dělal." řekne napůl ironicky a zasměje se. "Byl bys napůl slepý." řeknu mu ze srandy. "Neměli bysme si taky třeba jít odložit věci...?" nevydrží to už Jessica a přeruší náš-nejspíš otravný-rozhovor. "Asi by jsme to mohli udělat." řeknu se smíchem a společně se všichni vydáme k našim novým skříňkám.
A bohužel, tam uvidím moji bývalou bff. Lauren. Ta na mě začne zírat a asi po půl minutě řekne "C-co tu všichni děláte?!" "Jen klid ani já nejsem nadšená že tu musíme být." řeknu a protočím panenky. "To mě nezajímá já chci vědět proč tu jste!" "A najednou se zajímáš co? Když jsem měla depku z toho že se mi snažíš přebrat teď už mýho kluka tak jsem ti byla úplně ukradená!" řeknu ze začátku klidně, pak už křikem. To ji zarazí. Chvíli přemýšlí co říct. Nakonec se rozhodne radši mlčet. Damian si mě mlčky přitáhne k sobě. Chce se mi brečet. Najednou si vzpomenu na to všechno co jsem s Lauren prožila. Chybí mi to. Nikdy jsem si to neuvědomila až doteď. Hrozně mi to chybí. Snažím se uklidnit skoro se mi to povedlo, až do chvíle kdy mi problikne myšlenka toho dne. Ten den jsem přišla o nejlepší kamarádku a skoro i o sestru. Jenomže Lauren si za to mohla sama. Za to že jsme se pohádaly. Zatímco Gemma ne. Navíc s Lauren teď mluvím zatímco ona leží v nemocnici v kómatu. Už to nevydržím. Rozbrečím se. Lauren na mě začne vyděšeně zírat. "T-to to bylo tak hrozný?" "Co?" odpovím jí ale podívat se na ni nedokážu, radši zírám do země. "To o co jsem se pokoušela.." "Ne.. A-ale to co se ještě ten den stalo jo..." Podívá se na svoje špičky bot. "Promiň." zamumlá a chce odejít. Jenže narazí do Noaha. Spadne na zem. Chce něco uraženě říct jenže když se mu podívá do očí zarazí se. "Sorry, měl jsem se dívat na cestu." řekne Noah a pomůže jí vstát. "Ne to já bych se měla omlouvat, byla to moje chyba." řekne úplně rudá Lauren. "Tak.. Uvidíme se později?" snaží se mírně ukončit tuhle divnou konverzaci Noah. "Dobře když ti to nebude vadit?" odpoví mu Lauren a Noah přikývne. Ještě se za ním docela dost dlouho dívá. "Ooo, někdo tady má nového crushe." začnu ji popichovat a ona zrudne ještě víc. V tu chvíli mi připadá že by to mohlo být jako dřív. Že by jsme zase mohly být kamarádky. "Co tě to napadlo? Vždyť jsem ho teprve poznala." řekne a radši doběhne abych už neviděla jak moc je červená v obličeji. "No. To šlo líp než bych čekala." řekne najednou Carrie a všechny čtyři společně s Damianem se začneme smát.
Takže lidi můj první příběh na Wattpadu je tu! :D Zatím jsem si příběhy psala jen pro sebe do sešitů takže bych byla ráda kdybyste mi řekli svůj názor do komentářů, popřípadě i co bych mohla zlepšit ^.^
Tak zatím ahuuj😆👋
