Mitochondria are just for girls

Mitochondria are just for girls / Mitochondrie jsou jen pro holky

Tobby byl obyčejný chlapec. Tedy, úplně obyčejný nebyl, a proto příliš nevycházel se svými vrstevníky. A to ho vlastně obyčejným činilo, protože dnes je skoro každý neobyčejný; neobyčejní lidé jsou zboží, u kterého převládá nabídka nad poptávkou, a tak se jednoduše stalo, že ostatní lidské larvy Tobbyho vyloučily z kolektivu. Proč to musel být zrovna Tobby nebylo objasněno, ale ostatně to nikoho ani nezajímá.
Nedostatek sociálního kontaktu Tobbyho přiměl hledat spřízněné duše v neobvyklých kruzích. Již v raném věku pojal za přátele mitochondrie, semiautonomní organely ve svých buňkách. Často s nimi promlouval a vytvořil si k nim velmi intimní vztah. Mitochondrie to brzy začaly považovat za zábavné a Tobbyho zájem opětovaly.
Problém nastal ve chvíli, kdy chlapec zjistil, že jeho drahý mitochondriální gen zanikne spolu s ním, až zemře, jelikož jej předává vždy jen samička. A cizí mitochondrie nejsou ani trochu jako ty jeho. Jsou s nimi možná vzhledově totožné, ale je něco, co postrádají. Srdce. Umění milovat. Tak jako měl Malý princ svou růži, Tobby měl své mitochondrie. Bylo mu smutno, když si uvědomil, že jeho mitochondrie jsou stejně pomíjivé jako on sám.
Jednoho dne Tobby potkal psa ve špičatém klobouku s hvězdami. Pes pravil: „Zachráním tvé mitochondrie, přeješ-li si to."
Tobby si to přál a tak ho pes proměnil v opačné pohlaví. Tobbina byla psovi velmi vděčná, tedy až do doby, než svůj mitochondriální gen skutečně předala.
Její dítě bylo... vlastně jako všechny ostatní děti. Bylo neobyčejné, nevynikalo žádným prazvláštním intelektem a dostalo papír na to, že je dyslektik a dysgrafik, tudíž mívalo ve škole více času na vypracovávání testů (tuto výhodu přesto nevyužívalo a nadbytečný čas obvykle trávilo tím, že si do nosu strkalo pastelky). Tobbina byla zklamaná. Nikdy nechtěla dítě, chtěla jen další místo pro své mitochondrie, kde by mohly vytvořit prosperující společnost. Přenést je do tohoto tvora jí ovšem připadalo jako by je vyhodila na prachsprostou skládku. To dítě si její mitochondrie nezaslouží. Ani si s nimi nepovídá. Ve škole je oblíbené, protože si strká pastelky do nosu. Mitochondrie potřebuje jen proto, že jeho tělo by bez nich nefungovalo, ale nic víc. Nejsou to jeho přátelé a nikdy nebudou.
Tobbina dítě prodala, aby se nemusela dívat na své nevydařené dílo. Mnohokrát se pokoušela hledat onoho magického psa, ale bezvýsledně. Nakonec si pes našel ji. Bylo to v zapadlé hospůdce, kde nalévají i psům, kteří neukážou občanský průkaz jako doložení toho, že jim již bylo 18. U piva prohodili pár slov o životě, pes se s Tobbinou rozloučil slovy „Život je pes.", odešel a již se znovu nestřetli.