Chci, abys mě utěšil - TERRY ✔

Chci, abys mě utěšil - 1. část

Lilo jako z konve. Bylo už dávno po setmění a na obloze se čerti honili.

Běžel, co mu nohy stačily. Míjel vrata, která byla pro něj vždy otevřená. Postupoval po příjezdové cestě, aby se poté postavil čelem svému cíli.

Někdo naléhavě zabušil na dveře. Rány byly tak silné, že div nevyhodily dveře z pantů.

Harry odvrátil zrak od rozečtené knihy a založil si do ní papír, aby věděl, kde má později pokračovat.

Když otevřel dveře, naskytl se mu pohled na mladíka smáčeného až na kost, jak mu vlasy splihle spadají na ramena a jak popadá dech.

V očích měl bezradný výraz a nebýt deště, možná by na tvářích rozeznal i slané krůpěje, které patřily jeho vlastníkovi.

Otevřel dveře dokořán a téměř vyděšeně na něj vyjekl: „Teddy!"

„Harry," zaznělo z jeho úst zlomeně. „Mohu dál, prosím?"

Muž s černými vlasy se rozhlédl po obloze, zatímco ji proťal klikatý blesk. „Ale jasně, pojď!"

Nechal jej vstoupit dovnitř, a pak za ním zavřel dveře.

Pomohl mu sundat zmoklé vrstvy oblečení a hůlkou na něj seslal vysušovací zaklínadlo. Bylo na Lupinovi vidět, jak je rozrušený.

„Dáš si čaj? Bylinkový, je dobrý na nervy."

„Já..." prohlédl si Harryho od hlavy k patě, a pak sklopil zrak. „Raději bych si dal něco ostřejšího, jestli můžu."

Potter se chápavě usmál, „Dobrá. Mám tu desetiletou whisky, dáš si?"

Mladík pouze přikývnul a posléze se začal omlouvat. „Promiň, že jsem vás přepadl, ale nevěděl jsem, ke komu jít, jsi jeden z mých nejbližších, u babičky jsem nechtěl dneska zůstat, vadilo by mi její vyptávání a doma jsem zůstat nemohl. Doufám, že příliš neobtěžuju," snažil se zakrýt svou zoufalost, ale bezvýsledně. Harry na něm poznal, že není něco v pořádku.

„Rozumím. Neboj se, vůbec neobtěžuješ, jsem rád, žes přišel sem a neskončil někde jinde. Můžeš tu zůstat přes noc, Teddy. Navíc jsem tady dneska sám."

„Sám?" poprvé se odtrhnul kaštanovýma očima od podlahy a podíval se do těch zelených. „Jak to?"

„To víš, mládež je v Bradavicích a Ginny je na služební cestě, vrátí se až příští týden."

„Aha."

Ted Lupin si vzdychl.

Harry mu podal z poloviny nalitou sklenici a sám sobě nalil taky jednu. Nemusel se už starat o to, že by naléval nezletilému, poněvadž Teddy měl letos dvacet jedna let.

Ten sklenici přijal a znovu vzdychnul.

„Chceš o tom mluvit nebo se nemám vyptávat?" otázal se potichu Teddyho kmotr.

„Rozešli jsme se s Viki!" řekl Ted prostě. „Ze zasnoubení sešlo."

Harry se uprostřed loku zakuckal. Pak odložil sklenici na stůl a zaujatě se podíval na zničeného hocha před sebou: „Cože?"

„Já... Já nevím, co jsem udělal!" zvýšil mladý Lupin hlas a zněl až téměř hystericky. „Najednou mi řekla, že ji nemám dost rád, že si jí tolik nevšímám a že ona pro mě není ta pravá, že si to jen namlouvám, že ji miluju a že jsme to nechali zajít příliš daleko! Tvrdila, že náš vztah se spíš podobá přátelství než zamilovanosti," vyhrknul do sebe celý obsah sklenice a lehce se rozkašlal. Poté, co sklenici odložil, si obličej zakryl dlaněmi, aby zakryl svoje zoufalství a možná ještě něco...