Chybný

Jsem prázdný,
jsem opuštěný,
účel žádný,
jsem zde nechtěný.

Neumím oslavovat,
neumím žít,
nemohu se s vámi radovat,
tak nechte mě být.

Neumím být usměvavý nadutec,
přepychově oblečený,
jsem jako roztřepený štětec,
opotřebený a poničený.

Nebudu nablýskanou hračkou,
stále teplou z výrobního pásu,
nebudu sériovou loutkou,
račte jinam kráčet hledat tuto "krásu."

Třebas jsem jen přežitek,
těch zatracovaných starých časů,
ale nejsem sestrojený zmetek,
bez vlastního hlasu.

Nebaví mě profesionální úsměvy,
nemám na ně ani vhodné zuby,
a v obličeji při nich chybí ty správné záchvěvy,
člověk se pak cítí falešný a jako naruby.

Dosti již bylo pokusů,
říkám ne zdvořilostním frázím,
odpusťte, že nezapadám do vkusu,
že celkový dojem kazím.

Jsem člověk dosti obyčejný,
necítím se dobře v kramflecích,
pro mne je to pocit stejný,
jako pro odsouzené trčet ve věznicích.

Tak zlámejte mi kosti,
dejte mi barevné tabletky,
a k tomu pár ran pěstí,
za mé drzé námitky.

Je to jistě mrzuté,
když vám nefungují tabulky,
jak je to jen ode mě kruté,
že jsem jiný a né jako ze škatulky!

Musíte mě napravit,
jsem přece chyba v systému,
je důležité mě zastavit,
než ublížím sobě samému!