Deníček Random Týpečka

Něco málo o mně a tak

Někdo říká, že si člověk vytříbí myšlenky až na onom světě, já se však snažím vzdorovat a píšu si deník.

Bylo by chytrý, napsat na začátek něco o mně a tak Vás i uvést do příběhu (není to úplně příběh v pravým slova smyslu, s hrdiny a šťastným koncem, spíš s idioty a koncem třeba sebevraždou, ale ta se dneska nenosí, tak asi až jindy).

Já jsem nějakej týpeček z Brna, kterej má 16 let, na svůj věk je fakt hrozně malej, ale nikdo se mu za to nesměje. Spíš se mi smějí za to, že jsem víc asociální, než většina. Ale možná se mi smějí jen kvůli mé špatné povaze všechno komentovat debilními narážkami, což by nebylo tak hrozné, kdyby už to nedělal celé čtyři roky, co je na gymplu.

Asociální skupinka, do které jsem se s ochotou začlenil, se skládá ze čtyř až sedmi členů. (Divíte se nad tou proměnnou? Tři členky jsou totiž dost nestálé) [Jména pro jistotu pozměním, ale charaktery a povahy nechám stejné]

První člence můžeme říkat například Eliška, je to prakticky normální holka, která si hraje na mou sestru. Našla si kluka v maturitním ročníku, který letos maturoval, a ona se bojí, že o něj přijde. Proto se u mne poplakává. Podle mne akorát nedělá nic, aby jim to vydrželo. Musíte se víc snažit pane správče, jinak vás vyměníme - je celkem příhodné.

Dalším členem je Evžen (samozřejmě se tak nejmenuje), ten není moc sportovní povahy, hraje šachy a to je tak všechno co dělá, kromě čtení. Je to takový ten typický jedničkář, až na to, že se zabývá politikou (stejně jako já).

Další členkou by byla Anna, je dost malá, ale tak inteligentní, že si to ani neumíte představit. Jak je malá, tak je i milá. No jednoduše, mít takovou holku by byl ráj na Zemi. Bydlí fakt daleko od Brna, takže každý den dlouho dojíždí, a ještě jak zase opravují nádraží, tak musí z Dolního daleko docházet, a podle mě si to nezaslouží, ale co naplat. Hodně se zabývá chemii, zemákem, matikou, vlastně tak nějak vším.

Karolína je první proměnnou členkou, je to taková spíš normální holka, která se nejspíše zasekla u Francouzské revoluce, je často nemocná a proto moc nechodí do školy, je hodně LGBT, ale všichni ji respektují.

Hana je málomluvná holka, která na náš gympl přestoupila ani nevím odkud, kromě Saši se s ní nikdo moc nebaví, a když odpoví na otázku tak jsou to druhý Vánoce.

Saša, podle mě nejkrásnější holka kdekoliv, a není ani úplně blbá, jako to většinou u hezkých holek bývá. Je milá, podobně jako Anna, ale ne ke všem, někým pohrdá (což jsem v poslední době hlavně já, a to mě ničí). Chvíli jsem s ní chodil a dostalo se to celkem daleko, na což jsem patřičně hrdý, ale ona asi úplně ne. Kdysi se učila holandštinu, ale vysrala se na to. Nadevše miluje motorsport a hraje GTA V, což je pro kluka dost nevšední zjištění.

A nakonec teda já. Hlupák, který se dokáže nadchnout pro každou hloupost, například kdysi Černobyl (seriál co později vyšel mě maximálně potěšil), pak taky Metro 2033 (na což jsem psal i dvě knížky na Wattpad, na jinej účet. Jednu jsem smazal, druhou nedopsal. A teď poslouchám audioknihu Metro 2035, protože konečně vyšla), taktéž jsem se kdysi nadchl pro sérii Eragon (na což taky nemohla chybět fikce), už rok dělám mapu MHD v Brně a pořád mi tam něco schází, jednu dobu jsem koukal na anime Mirai Nikki (to bylo v tu pěknou dobu se Sašou) a už rok mám rozkoukanou Monogatari - anime se 108 díly. Kdybych taky nehrál nějaký hry, nebyl bych asi kluk, samozřejmě v éře CS:GO jsem ho pařil 2 hodiny denně, Battlefield 1 neodolal mému chtíči, GTA V shodou okolností taktéž ne a v neposlední řadě i Borderlands a Cities: Skylines, ale vy, kteří nevíte, o čem jsem mluvil, nezoufejte, o tomto knížka nebude. Vypadal bych takhle nejspíš jako průměrnej týpeček, ale to bych se dobrovolně nemohl učit němčinu, ruštinu, esperanto a tak nějak začínat i italštinu.

A na závěr téhle dlouhé kapitoly bych ještě dodal, proč to vlastně píšu sem.
Chtěl jsem si koupit deníček a psát si do něj, ale pak jsem si uvědomil, že kdyby ho někdo našel, co by si o mně myslel. Tak to posílám na net s pozměněnými jmény, a kdo chce, ten si mne stejně najde a zjistí, kdo jsem. Možná se mnou jezdíte busem nebo šalinou denně do školy, aniž byste to věděli. Stačí se koukat kolem sebe... Nikdo neprojde nezpozorován...