Překvapení, lásečko moje {Kamisero}

Kamina-.... Denki...

«Hanta pr:»

Šel jsem ze třídy na záchod, bylo mi zase špatně... Kašlal jsem krev.. Všechno mně bolí..

"Poslední dobou mí bylo fakt špatně... Ani nevím proč, jedl jsem normálně a normálně trénoval.... Co by mi mohlo být?.."

Koukl jsem se do zrcadla.. Výdechl jsem si...

"pořád ta nudná nezajímavá tvář, která nebude milovaná..." řekl jsem si v duchů.. Sice mám být hrdina.. Ale sebevědomí mi to nedává větší.. Ne, když vím.. Že mě...

Že mě... Nikdy...

“Ahoj Sero! Copak tu děláš?„ řekl ten nejvíce roztomilí kluk, kterého nadevše milují..... Denki Kaminari.. Bylo mi zase špatně... Začal jsem kašlat.

“Copak Sero? Je ti Dobře?„ zeptal se a natáhl ke mě ruku.. Zvedl jsem hlavu.

“J-jo.. Všechno dobře...„ řekl jsem chraptivě a otočil jsem se na něj.
“J-Jen mám kašel..„
“OH! Dobře! Hlavně opatrně! Když tak běž za doktorkou!„  usmál se roztomilé a nevinně..

"Bože.. Vidím anděla"

Potom jsme odešli a šli zpátky do třídy...

Dál jsem hlavičku na stůl a díval se dopředu zamýšleně.. O přestávce Kaminari šel k Jirou a bavili se spolu a smáli.. Vo co, že se mu líbí Jirou.. Bylo mi z toho hrozně... Ale přál bych jím to.... Hlavně aby byl Kaminari šťastný..
Ale i tak mně bolelo srdce a chtělo se mi brečet, utřel jsem si oči a snažil se zase jít pryč..

Byl jsem na chodbě a šel jsem za školu a brečel... Plus jsem měl kašel, takže to byla mixována bolest..

“Hej...„ uslyšel jsem hlas hlas a koukl nad sebe.. Byl to fialovovlasy kluk, který je měl nahoře a měl kruhy pod očima..
“Shinsou?.. Co potřebuješ?„ zeptal jsem se vzlykavě.

“Co ti je?„ zeptal se svým hlubokým hlasem a podal mi ruku..
“Byl jsi ve třídě divný.. Pořád ses díval do prostorů..„ dodal.
“Jsem v pohodě..„ začal jsem zase kašlat krev.
“Tohle v "pohodě" nevypadá... Potřebují to vědět, pokud mám ignorovat stav někoho, jak mám být pro hrdina? To je pičovina„ dál mi svůj poker face.
“.... Nikomu to ale neříkej..„ řekl jsem vzlykavě a koukl se do boků..

Myslel jsem, že když to řeknu aspoň jedné osobě, tak se mi možná uleví..

“Takže Kaminari, huh.. Hmm„

Kývl jsem a on na mě koukl.
“... Jaké příznaky máš u toho kašle? Nekašleš kytky?„

“Ne, jen krev... Hanahaki to být nemůže..„
“Ok, tak to se sebou souviset nebude.... Hodláš mu to říct?„ zeptal se.
Koukl jsem se na něj vyděšeně.
“NENÍ ŠANCE, ŽE BY MĚ MILOVAL ZPÁTKY!!„ začal mi mutovat hlas.
“Ale je, úklidni se„ řekl klidně.
“Huh?!„ nechápal jsem.
Najednou zazvoníl zvonek a museli jsme jít zpátky do třídy, pořád jsem však myslel nad tím, co řekl...

"Co tím myslel?..."
Pořád mi to dunělo v hlavě... Celé vyučování....

Šel jsem potom do své koleje a vzal si medicínu s dalšíma lekama...

Díval jsem se z mojí houpací sítě nahoru zamýšleně.. Samozřejmě že jsem myslel na Kamina-.... Denkiho...