Room-mate

1.

Měli jsme mít krásný večer. Já se dělal s večeří. Romantickou večeří. Zapálil svíčky. Dokonce jsem připravil společnou koupel i ložnici. A ty? Ty jsi příjdeš o tři hodiny později, než normálně. To už mi něco nehrálo, ale nechal jsem to.

Otevřeš si dveře a zase je zavřeš. Já sedím u jídelního stolu se studeným jídlem. Ani tě nenapadne se omluvit, nebo něco. Ne, ty rovnou zamíříš k sobě do kanceláře, kterou tu máš. Nevšímáš si mě.

Vstanu a jdu za tebou. Zastavím se mezi dveřmi. Pořád jsi si mě nevšímal. Dělal jsi jakože nic. Jenže já ty dva cucfleky na tvém krku viděl. Až moc dobře. Pustím slzy přes spodní víčko, ale nevydám ani hlásku.

,,Aha..." zašeptám. Podíváš se na mě. To je po dvou měsících, kdy ses na mě pořádně podíval. Víš to? Asi ne, co? Sklopím pohled k zemi. ,,Mohl jsi mi říct, že ti překážím. Vypadl bych z tvého domu. Z tvého života..." zarazíš mě. ,,Erene, co to plácáš?"

Obejdeš stůl, za kterým si stál a uděláš pár kroků ke mně. Já také udělám pár kroků. Ale kroků od tebe. Zastavíš. Cítil jsem se na sobě tvůj pohled. Smutný. Nechápavý. Podívám se na tebe i se slzami v očích.

Otočím se a zamířím do naší ložnice. Vezmu sportovní tašku a ze skříně začnu házet nutné věci do tašky. Přijdeš za mnou. Chceš mě obejmout a říct mi tolik věcí. Ale já tě jen obejdu a zalezu do koupelny, jde si vezmu svůj kartáček. Poté odejdu do před síně, kde si vezmu černé tenisky a slabou černou bundu.

,,Erene, tohle mi nedělej..." zašeptáš. Pootočím hlavu k tobě. Měl jsi očích slzy. To bylo prvně, kdy jsme tě viděl brečet. Ale nezastavilo mě to. Chytnu kliku, kdyby jsi mě chtěl chytit a nepustit, a otočím se k tobě.

,,Na to jsi měl myslet dřív, než jsi mě začal podvádět." zavrčím. Otevíral jsi pusu, že něco řekneš, ale já byl rychlejší. ,,Sbohem," naposledy jsem se na tebe podíval a otevřel dveře, ,,Levi."