Kapitola IX. - Na Obrtlé

67 10 8
                                    

Všechno se začalo komplikovat ještě mnohem dřív, než Draco čekal. Trávil dny vysedáváním v pochybných podnicích na Obrtlé, pokukoval po ostatních návštěvnících a naslouchal jejich hovorům. Do bytu, který si pronajímal v jedné z okrajových částí Londýna, se často vracel pozdě v noci a odcházel s úsvitem, jeho úsilí však nepřineslo žádný výsledek.

Celý ten podnik byl nejspíš od začátku odsouzený k nezdaru, běželo mu hlavou, když nepřítomně kroužil sklenicí ohnivé whisky, za kterou vzhledem k její chuti utratil nehorázné peníze a kterou určitě neměl v plánu dopíjet. Více než kdy jindy si přál, aby Astoria žila. Určitě by věděla, co si počít, neztrácela by naději, mohla by...

Navzdory svým předsevzetím si zhluboka přihnul. Vzápětí se rozkašlal, když mu alkohol sežehl hrdlo. Whisky byla ještě odpornější, než čekal, a žádnou úlevu mu nepřinesla.

Do místnosti zavál otevřenými dveřmi chladný vzduch. Draco bez zájmu vzhlédl. Pak se zarazil a pořádně si návštěvnici prohlédl.

V lokále bylo šero, a tak ji neviděl příliš zřetelně. Zahlédl však tmavé vlasy stažené do ohonu, a když se zastavila za dveřmi, aby sklepala z pláště zbytky deště, dopadla na ni trocha světla a on si byl náhle jistý, že její pleť je skutečně tmavší, než jakou má většina Angličanů. Pak křikla na hospodského objednávku. Věřil, že zřetelný přízvuk v jejím hlase si nenamlouval.

Štěstí možná přece jen stálo při něm.

Yanara se posadila k jednomu ze stolů mezi Dracem a dveřmi. Podezřívavě si celou místnost prohlížela – Dracovi při tom nevěnovala víc než jediný pohled – než jí hostinský přinesl pití. Draco se přiměl ještě chvíli počkat.

Ten, kdo by ho pak sledoval, by snad mohl nabýt dojmu, že se Draco vydal k baru, aby mohl zaplatit. Oči mu při tom sklouzly ke stolu, kolem kterého procházel, on v postavě za ním rozeznal svou známou a přisedl si k ní, aby ji pozdravil. Draco alespoň doufal, že to tak vypadalo.

„Dobrý den. Rád bych si s vámi promluvil."

Tmavovláska zvedla hlavu od pití jen na tak dlouho, aby si ho mohla změřit pohrdavým pohledem. „Vypadni."

Slečno Harperová, nutně potřebuji vaši pomoc," snažil se dál.

„Nemám zájem."

„Zaplatím vám. Výhodnější obchod jste ještě neuzavřela."

„Tak naposledy," upřela na Draca pichlavé tmavé oči. „Zmiz."

„Ale-"

Třískla sklenicí o stůl, přihodila k ní několik mincí pro hospodského a protlačila se kolem Draca ven. Zaváhal, než vyrazil za ní. Nemohl dopustit, aby mu proklouzla mezi prsty, ne teď, když ji měl konečně na dosah.

Zatímco seděl uvnitř, na Londýn padla noc. V chabém světle starobylých pouličních lamp zahlédl nezřetelnou postavu vklouznout do boční uličky. S kletbou na rtech se rozběhl.

Ztratil Yanaru z dohledu prakticky okamžitě. Pokračoval podle instinktu, záhy mu však začal docházet dech. Na první větší křižovatce musel zastavit. Hrdlo měl vyschlé, bodalo ho v boku a zoufale lapal po dechu. I kdyby byl schopný v pronásledování pokračovat, neměl ponětí, kam Yanara zamířila, pokud už se dávno nepřemístila. Předpokládal, že by slyšel ránu, ale pokud získala velký náskok...

Obracel se k odchodu, když za zády vycítil pohyb. V dalším okamžiku ho silná paže svírala v dusivém objetí, zatímco na jeho spánek nedočkavě tlačila hůlka.

AuguronWhere stories live. Discover now