Holka, co věří na lásku.

Momenty

Venku je deštivo a zima, přestože je duben.
Sedíme s kamarádkou na posteli, jíme brambůrky a koukáme na film. Kamarádka u některých částí brečí, já však dnes ne. Bojím se brečet před ostatními, protože chci být jejich oporou, přestože vím, že brečet můžu.
Film nás ale trochu štve, protože hlavní hrdinka je vztahovačná. Taky se smějeme a užíváme si společné chvíle, které spolu moc nezažíváme. U posledního "fórku" po konci filmu se díky mé kamarádce zamýšlím nad tím, co mám, a cítím hroznou vděčnost. Usměju se na ni a ona mi můj úsměv opětuje. A já vím, že jsem v tu chvíli opravdu šťastná.
Během našeho života se objeví dny, kdy je všechno na nic. Třeba si uvědomit, že je to jen jeden den, který o půlnoci končí, a my jedeme znova. A tyto momenty v mé paměti rozsvicují právě ty dny tmavé.
D Ě K U J I.