TEMNOTA MOCI

Prolog

,,Pánové a dámy, s hrdostí vám mohu oznámit, že jsme hotovi. První fáze je již dokončena a nyní čekáme na zahájení fáze druhé,"
Muž, který stál v čele dlouhého stolu, měl na sobě drahý oblek a i přes kruhy pod očima se snažil tvářit důležitě, aby přidal na významu zahájeného zasedání. Po stranách seděli další důležitě postavení muži, kterým na tvářích hrál potěšený úsměv, někteří se dokonce radovali.

,,U subjektů jsme potlačili nutkání samodestrukce, jak jste mohli vidět před několika týdny," začal a nalil si sklenku vody, protože věděl, že bude mluvit dlouho.

,,Jste si vážně jistý, že se nemůže projekt ubrat jiným směrem?" Zeptal se muž v černých brýlích, který měl na tváři starostlivý výraz. Kdo by řekl, že se ještě před minutou potěšeně usmíval.

,,Ano, Martinezi. Jsem si stoprocentně jist, že se nemůže nic stát. Vše je promyšlené do posledního detailu." odpověděl muž pohotově a ze sklenky se napil plnými doušky.

,,Mohl byste tedy zrekapitulovat, co se teď bude dít?" zeptal se kdosi vedle již zmíněného Martineze. Skoro všichni vypadali stejně, kvůli stejným barvám na oblecích. Mohli jste je rozeznat pouze podle hustoty vlasů, nebo brýlí, které rámovaly jejich obličeje.

Muž kývl a zvedl se ze židle. Jako lusknutím prstů se za ním spustilo plátno, které se rozsvítilo.

,,Abych to všechno vysvětlil, i když absolutně nevím proč, jelikož je to známá informace od dob, kdy se sešly hlavy států, poslouchejte," muž si odkašlal a upravil si rukávy košile.

,,Jak jsem již říkal, minulý rok, skoro touto dobou, se sešly významné hlavy států ze všech zemí, které svolal jen jeden člověk, kterého tu nesmím zmiňovat. Na radě se domluvili na cílené nákaze lidí, bez ohledu na někoho. Ať už jsou to děti, starci nebo někdo veřejně známý,"

Muž se po všech v místnosti významně podíval a pak zase spustil.

,,Tito lidé se společně domluvili na místě, kde nákazu spustí, věděli to ještě dříve, než věděli, jakou nákazu vlastně vypustí. Město bylo vybráno podle specifických nároků a požadavků pro očištění. Chtěli ale, aby vir vyhubil danou populaci rychle a efektivně. Aby očistili naší Zemi, protože není zatím žádný jiný způsob, jak jí ulevit, popřípadě, jak ze Země uniknout,"

Muži v místnosti se po sobě šokovaně dívali, i když tyto informace věděli nějaký ten měsíc a měli za úkol se s danými kroky smířit. Nikomu z nich už na tváři nehrál úsměv.

,,V Austrálii jsme sebrali pár kusů zvěřiny, nejčastěji jelenů," přistoupila žena s dlouhými vlasy, které jí splývaly na zádech. Doteď si jí nikdo nevšiml.

,,Podle vědeckých poznatků trpěli nákazou, která je dělala plašší a hladovější. Nákaza ale napadala míchu a ničila mozek, což mělo za následek úhyn zvířat." žena vyhodila do koše žvýkačku, která jí překážela v mluvení a přitom mlaskla.

,,Odebrali jsme krev, oddělili vir a ten samostatně zkoumali. Zjistili jsme, že je to vir, který napadá mozkové buňky, míchu a částečně i mozkové smysly. Naši vědci odebrali pár krevních vzorků na vybraných jedincích a tento vir spojovali s jejich krví. Zpočátku se dělo to samé, co u zvířat - po několika dnech zemřeli. Proto jsme dali dohromady ještě několik jiných chorob a poté je testovali na lidech.
Z lidí se začali stávat zvířata, káleli všude po zemi, chtěli výlučně jen listy nebo, jak jsme později zjistili, hlínu.
To se nám nelíbilo, taková nákaza by lidi vůbec nevyhubila, "

Lékařka - vědkyně se zvonivě zasmála a čekala na stejnou reakci od ostatních, ti jí však zaraženě poslouchali, protože o něčem takovém se dozvěděli až teď.

,,Po několikátém stém pokusu se to podařilo. Subjekty reagují jen na lidskou nebo zvířecí - savčí krev. Stačí, aby měl jen jediný člověk tržnou ránu, sesypou se na všechny. Výhodou pro lidi je malá naděje, protože subjekty díky poraněné míše nemohou utíkat, nebo skákat. Další výhodou pro přeživší je doba, kdy jsou tato monstra, která jsme pojmenovali Zombdeeři, živá. Je to něco okolo jednoho měsíce, to by mělo stačit na úplné vyhlazení dané oblasti."

Doktorka domluvila a vyndala si balíček žvýkaček. Muž, který mluvil před ní, tak jen kývl na znamení díků, že nemusel tento složitý proces vysvětlovat sám.

,,Takže tyto Zombdeery vypustíme v daném městě a počkáme dokud nevyhubí všechny lidi. Já vím, že si pokládate otázku, zda se nákaza přenáší, ale ne. Nepřenáší. Zombdeeři danou osobu jen snědí. Ale Hiyůku, netvařte se tak kysele," pokáral muž Japonce, sedícího skoro u něj.

Hiyůk si utáhl kravatu. Na jeho čele byly vidět kapky potu. Tato situace a rozhodnutí se mu rozhodně nelíbili.

,,Po vyhubení na město vypustíme bombu, abychom vyhladili i poslední zbytky lidí, a budov. Budeme to mít celé pod zástěrkou, takže si ostatní země budou myslet, že máme vše pod kontrolou, ale pak další Zombdeery vypustíme i v jiných městech, v jiných zemích světa."

,,Nebude tohle všechno hrozně nákladné?"
Žena, která jako jedna z mála seděla v zasedací místnosti, si poposunula své brýle na nosu a dívala se na všechny okolo s pokřiveným úsměvem.

,,Ale zajisté, že bude. Ale když budeme hubit lidstvo, můžeme si to dovolit. Vše potom vybudujeme znovu, lépe a efektivněji. A navíc šetrně vůči Zemi,"

Když se dál nic nedělo, muž spráskl ruce a pověděl:

,,Ještě jsem neřekl jednu věc, která je vlastně nejdůležitější. Nákazu vypustíme ve městě -"

~
Po hodně dlouhé pauze jsem zpět. ^^ Chtěla jsem zkusit začít psát něco nového, tak doufám, že dílo hned neodsoudíte, když se nejedná o dílo, které zapadá mezi mou tvorbu. Doufám, že vás tento příběh bude bavit.