14 dní na táboře a nečekaný host

*1*

"Lili, dělej! Za chvíli jedeme!", křičela na mě mamka z obýváku.
"Když už jdu", řekla jsme na zpátek. Ještě jsem se naposledy podívala na zabalený kufr, který jsem zavřela. Porozhlédla jsem se po pokoji.

"Už jsem tu", řekla jsem "a dobré ráno", řekla jsem a vzala si do ruky jablko, které jsem rychle snědla.

"Vezmu ti ten kufr", řekl taťka a doslova těžký kufr vzal do ruky se slovy "V tom máš celý pokoj?", odešel k autu a kufr dal do auta.

"Fakt vtipné", řekla jsem mu, když se vrátil.

-----------

Sedím v autě a rodiče mě vezou na tábor. Cesta tam trvá něco kolem hodiny. Vyjíždím z města kde jsem byla až do teď.
14 denní tábor, dneska právě začíná. Mám docela trému, kdo by taky neměl, nevím co mě tam čeká a navíc kdo.

Tento tábor nemá elektronické zařízení povolené, fakt nevím jak bát telefonu vydržím. Ale vše se dá, když se chce.

"Už jen odbočíme a jsme tam", řekla mamka a tím a mé myšlenky, jako by neexistovali.

Zastavujeme před táborem Hawre a po pravdě jsem se na stránky tábora nekoukala i když mi to že někam pojedu řekli, 2 týdny před odjezdem.

"Tak si to tu užij", řekl taťka a objal mě. "Děkuji", pošeptala jsem mu do ucha.
"Dávej na sene pozor a nezlob", pohrozila mamka a já se jen zasmála.
Taťka mi mezitím vyndal kufr. Když jsem se rozloučila a teď v dali sleduji mizící auto až nezmizí.

"Vítám tě na táboře, jsem Felix, vedoucí tábora", řekl spíše kluk, vypadal tak na 22 let.
"Děkuji, já jsem Lili", řekla jsem vesele.
"Dobře,tvá chatka je číslo 12 a nezapomeň máš byl v tom malý problém, už nejsou žádné volné chatky takže musíš mýt s klukem", řekl trochu sklesle.
"Cože?", zeptala jsem se, jestli jsem správě rozuměla.
"Bohužel to jinak nešlo a teď jdi", řekl a ukázal mi směr, kudy se vydat. Po chvíli jsem našla chatku 12.

"V žádném táboře snad není holka a kluk na chatce spolu ne?", řekla jsem si otázku pro sebe.

S kufrem v ruce jsem opatrně otevřela  dveře. Pohled mi padl na vybavenou chatku a i s koupelnou. Což je bod pro mě. Ale pak jsem se podívala na postele. 2 postele a každá na opačné straně. Ještě že tak.
Na jedné ležel kluk, asi v mém věku.

"Ty si ta co tu bude se mnou?", řekl a lišácky se usmál.
"Ne, budu tvoje sestra", už to vidím na strašných 14 dní.
"Drzá a nádherná", řekl a sedl si.
"Nech si to", řekla jsem a z kufru vše vydala do skříně.

"Jsem Cameron", vstal a podal mi ruku, kterou jsem nejistě přijala.
"Já jsem Lili", řekla jsem a ruku že stisku vyprostila.

---------------

"Na obědě jsem se seznámila s pár lidmi.Jsou skvělý a je snima sranda.

"Lili počkej!", zakřičel pro mě neznámý hlas.
"Ahoj", řekla a nechápavě jsem se na něj podívala.
"Jsem Bred", řekl kluk, stojící předemnou.
"Těší mě", řekli jsem na stejno a začali se smát.
Chvíli jsme si povídali a pak jsme šli každý do své chatky Před chatkou jsem se zastavila.

"Tak naproti sobě?", řekl Bred s úsměvem.
"To jsem nečekala", začala jsem se radovat. Měl číslo 13.

Vešla jsem tedy do chatky a sedla si na postel.
"Koukám že ses rychle seznámila ", řekl a podíval se na mě.
"A já koukám že jsi moc zvědavý a taky moc drzý", řekla jsem a lehla si, vzala si knížku do ruky a nalistovala stránku 223,tak jde jsem skočila.

"Víš že semnou takhle mluvit nebudeš", řekl, když mi stal nad posteli.
"A co stim uděláš?", zeptala jsem se.
"Uvidíš", řekl a lehl si na svojí postel.

O pár hodin později

"Pojď ven", řekl Cam a stále se koukal z okna, kde zářili hvězdy a měsíc.
"" Je tma" odpověděla jsem po pravdě.
"Nevadí", nakonec jsem teda šla.

Na tomto táboře si můžeme dělat co chceme, tak co je to za tábor? Říkala jsem si v hlavě.

"Nechceš něco podniknout?", zeptal se Cam a chytl mě za zápěstí a tím mě donutil zastavit.
"Jaký?", nad zvedla jsem obočí a sledovala ho.
"Uvidíš", řekl a táhl mě kam si do neznámá.

"Jak si to tu našel!", řekla jsem překvapeně. A sledovala tu nádheru, rybník, na který svítilo miliony hvězd a měsíc.

Sedli jsme si k rybníku.
"Líbí se ti tu?"  poseptal mi Cam do ucha.
"Ano a moc", řekla jsem vesele.

Máte tady první kapcu snad se líbí a těším se příště 💕💕