Lunastlie - Příběh Forever Evil

1. Ztracené Hříbě

Musím jim pomoct! Řeknu si. Nechci být jako dřív. Koně moc nemusím ale tohle je jiné. Tohle je pomoct jiným lidem nebo bytostem. Řeknu si. Nechci být jako dřív. Chci být jiná = Správná.

Nadechnu a vydechnu. Jdu dál. Jsem upír. Umím dobře stopova. Jdu ve tmě. V noční tmě. Moje oči červeně září. Vidím jako ve dne. Jediný rozdíl je v tom že ve dne jsem zatížená sluncem.

Koníka cítím. Vím že tady byl. Uvidím koníka. Proměním se v netopýra a oblétnu ho. Jako upír se můžu proměnit v netopýra. Přeju si se proměňovat ve psa ale to se musím první naučit.

Je ve strašně malé kleci. Spí. Ne! Ono je vyčerpané. Potřebuje matčino mléko.

Přilétnu ke kleci a proměním se zpět. Koník na mně koukne. Otevřu klec a vyndám ho. Najendou se objeví světlo od auta. Zavrčím.

,,Kdo jste!" zaječím. Dostane se ke mně hrubé odpovědi.

,,No tak na to můžeš přijít sama." řekl nějaký hlas z auta. Je mi jasné že to jsou lupiči nebo něco takového ale co jiného jsem teď mohla dělat. Nehybně stát na místě a koukat na ně? Ne.

,,Toto hříbě potřebuje matku jinak umře!"

,,Víš jak dobře se prodává hříběcí kůže nebo rovnou maso?" šlo poznat že tohle byl jiný hlas. Podle pachu jich tu je pět.

Rozhlednu se. Jeden na stromě. Dva v autě a zbylí dva sedí v křový. Co dělají to nešlo poznat.

,,To ho tu budete držet a čekat než umře?!" zavrčím. Už toho mám dost. Mladě vedle mně vyčerpaně leží. Kouknu na mladě a pak na pytláky v autě.

Cítím že se plním zlostí. Moje oči červenají a bělmo černá. Uvidím jednoho lovce který na mně zírá vystrašeným pohledem. Naštěstí jsou to jen lidi.

,,Opovaž se něco udělat!" dva lovci co byli v křoví stojí dva metry odemně a míří na mně pistolí.

Zavřu oči. Začnou se mně proměňovat zpět.

,,Chápu váš strach. Vypadám divně. Oči se mně mění a nevíte jestli půjdu zabít obyčejnou pistolí. Tím vás asi zklamu." zasměju se. Vyhodím nohou čímž vyhodím jednomu zbraň. Skrčím se protože mi je jasné že druhý vystřelí. Taky se tak stalo. Akorát úplně vedle.

Bouchnu nejbližšího lovce kterýmu jsem vyhodila zbraň. Odletí. Pak se proměním v netopýra a přilétnu k druhému. Udeřím mu ránu do hlavy a rychle se proměním zpět čímž mu ránu vynásobím. Odletí. Rychle se otočím a změním podobu zase v netopýra. Okolo mně proletí další střela.

Vyletím vysoko a vyhodnotím situaci. Ten na stromě se mně snaží zamířit a netuší že o něm vím a ty dva v autě na mně střílí malou pistolkou.

Právě jeden přebíjí. Udělám střemhlavý pád na zem a skočím na toho co přebíjí. Leknutím spadne a já se proměním zpět a zasadím mu velkou ránu pěstí. Vezmu jeho nehybné tělo a dám si ho před sebe.

Ten druhý na mne chce vystřelit. Ale nemůže trefit kolegu. Hodím jeho tělo na druhého. Chytí ho a chce mně zamířit a střelit. Nemůže mně najít.

,,Otoč se." zasměju se. Otočí se. Uvidí moje černé bělmo a červené oči. Dám mu pěstí přímo mezi oči.

Zbývá poslední neuvidím ho. Pořád se mně snaží zaměřit a netuší že vím že tam je. Kouknu na něj. Pousměju se. Už si uvědomí že ho vidím. Vystřelí.

Lenku se. Nečekala jsem že na mně vystřelí. Z posledních sil se proměním v netopýra. Střela mně zasáhla do mé proměňovací nohy. Spadnu na zem.

Proměním se zpět. Vidím jak slézá ze stromu a jde ke mně. Vidím jak na mne míří pistolí.

,,Rozluč se." zasmál se. Zmáčkl spoušť. Ale v tu ránu spadl na zem. Moje netopýří tělo s nohou z které kapala krev, udeřila posledního lovce do hlavy.

S namahou jsem přistála a proměnila zpět. Vzala jsem si obvaz co mám proti slunci a omotala jsem si tu nohu. Postavila jsem se. Šla k nějaké krabici a vzala z ní lana. Svázala jsem všechny lovce. Všech pět k sobě. Vzala do náruče hříbě a kulhala zpět do vesnice.

Někdy za hodinu přišla ke stáji. Položila hříbě a uviděla rozzářené oči klisny která bežela ke svému hříběti.

Olízla ho a hned si k němu lehla.

Zasmála jsem se štěstím. Najendou ke mně přiběhl farmář. ,,Evil!" vykřikl nadšeně. ,,Ty jsi to zvládla!"

Usmála jsem se.

,,Proboha Evil? Co to máš s nohou?" ukázal na prostřelenou nohu.

,,Jenom škrávnutí." řekla jsem jako že nic. Normální člověk by to možná nevzládl. Jelikož jsem upír, krev nemám. Pouze v netopýří podobě kdy můžu umřít.

,,To není jen škrábnutí." řekl farmář.

,,Krev mi neteče. Prosím zavolej Policii. V lese byli lupiči. Jsou svázaný. Nemělo by jim nic být." řeknu. Farmář kývne. ,,A prosím tě, nikomu o té noze neříkej." Farmář nejistě kývne. ,,Děkuji."

Kulhám se zpět do lesa. Když už vím že mně farmář neuvidí vylezu na strom a kouknu na nohu. Dám pryč obvaz. Je tam černý flíček. Potřu ho rukou. Další jizva. Koukám na východ slunce.