Ležela bezmocná na posteli jak z hororu.
Bála se, že odejde. Tam nahoru.
Bála se bolesti,kdo ví co bude dál.
Kdo by o ty starosti, co ona má stál.
'Nezáleží kdo tu čeká, zatímco ty spíš.
Když bojíš se toho, že už se znova nevzbudíš'
Proč ten kluk od naproti, tak moc pravdu má?
A proč to říká zrovna jí, už se v tom nevyzná...
Sleduje jak odváží jí, na ten temný sál.
A jenom tiše zašeptá 'Já se taky kdysi bál'
Ona ví, že on to zažil, taky tady ležíval.
Je jedno kolik lidí tady stojí, tam vždycky budeš jenom sám.
Tolik věcí by udělala ráda, kdyby předtím věděla, že se oprávněně bála.
Nikdo nic nevěděl, jen ona smůlu měla.
Proto bát se musela, kdyby to jen věděla.
A tak, umřela tam sama, aniž by to věděla.
Na kluka od naproti, naposledy myslela.
