Nikol - hostitelská duši

Falešný úsměv, skryté slzy

   Úsměv. Spoustě lidí stačí když se usmívám. Ale kdo si všimne slz za mým úsměvem? Téměř nikdo. Mě jméno je Nikol a snažím se žít normální život. Otázkou je, co je normální...

    Já sama nevím. Jsem od mala jiná, mám v sobě pár zbloudilých duší. Díky nim jsem získala zvláštní schopnosti, kterých se lidé bojí. A toho čeho se lidé bojí, se snaží vyhýbat a nenávidí to. Nebo se to snaží změnit, aby to nebylo jiné.

   Od mala se snažím spřátelit s ostatními lidmi, ale oni mě z neznámých důvodů ubližují. Dám jim lásku a oni mi vrací nenávist. Pomáhám jim postavit se na nohy a oni mě sráží. Slepím jejich srdce a naoplátku to mé rozbíjí.

  Sedím a objímám kolena. Pláču. „Nikolett, proč nemůžu být jako ostatní?“

   Nikolett mi odpověděla „Protože jsi jiná. Být jiná v tomhle světě, je věc, která se neodpouští.“

   Gepada „Oni se smějí, že jsem jiná a já jim, že jsou stejní.“

   Marionet „Hlavu vzhůru princezno, padá ti korunka.“

   Nora „Nepotřebuješ lidi, který nevidí tvoji laskavou duši.“

   Já „Děkuji.“ nahodím úsměv. Ten falešný úsměv za kterým, jsou slzy. Ostatní si povídají mezi sebou. Já je poslouchám jen napůl ucha. Nikdo není doma a já jsem sama. Teda skoro sama. Díky duším uvězněným v mém těle, nikdy nejsem úplně sama.

   V hlavě se mi objeví obraz kluka, kterého jsem milovala. Ale ani on mě nedokázal přijmout takovou, jaká jsem.

   „Jsme doma.“ ozvalo se z verandy. To se vrátili rodiče z nákupu.

   „Ahoj.“ pozdravila jsem s úsměvem, který mi nikdo neplatil. Dovnitř se procpala má sestra. Ani nepozdravila a zalezla do pokoje. Máma nesla tašku s nákupem, otec asi jel s Antonii do garáže. Antonie je naše auto.

   Po uklízení nákupu si každý zalezl na své místo, kde se věnoval své práci. Já si psala se svojí nejlepší kamarádkou Iris. Iris je jedna z mála lidí, kteří mě neodsuzují a nesnaží se mě změnit. Obě dvě si prožíváme své vlastní peklo, které se zdá nekonečné.

   Vzpomínám na den, kdy jsem zjistila, že jsem výjimečná. Bylo mi šest let a zrovna jsem začala chodit do první třídy. Moje škola byla bývalý klášter a říkalo se, že pod školou jsou uloženy ostatky jeptišek. Já jsem cítila jejich přítomnost. Měla jsem z toho strach. Ostatní se mně začali vyhýbat, protože mé oči měnily barvu. Jejich strach se změnil v nenávist a nenávist v šikanu. Ale i když mi ubližovali, já je měla ráda. Snažila jsem se spřátelit, snažila jsem se, aby mě pochopili... Ale až časem mi došlo, že mě nechtějí pochopit. Jinakost se neodpouští.

   Když jsem byla v sedmé třídě, měla jsem šikany dost. Odešla jsem na jinou školu a doufala, že to bude lepší. Ale nebylo. První kamarádka, kterou jsem měla mě okradla a lhala mi do očí. Jak já jsem se proklínala za svoji najivitu. Další spolužačka mě chtěla hodit pod auto.

   Zakladku jsem nějak přežila a šla na střední školu. Doufala jsem, že změna města pomůže. Ale moje jinakost se nedala skrýt. Přestala jsem skrývat svou moc a začala ji vyvíjet. Přestala jsem utíkát před tím, kdo jsem. Přijala jsem sebe jako schránku duší.
---------------------------------------------------
Robert
Věk: 22

Datum narození: 7.8.1997

Barva vlasů: černá

Barva očí: modrozelené

Výška: 170 centimetrů

Postava: štíhlá

Povaha: laskavý, naivní, důvěřivý, depresivní

Titul: Padlý anděl

Rasa: člověk

Schopnosti: vnímá duchy

Živel: oheň

Má rád: černou barvu, metal,

Nemá rád: hádky

Michala
Věk: 15

Datum narození: 21.5.2003

Barva vlasů: sláměná blond

Barva očí: zelenomodré

Výška: 155 centimetrů

Postava: štíhlá

Povaha: egoistická, arogantní

Titul: žádný

Rasa:  člověk

Schopnosti: nasrat Nikol během 5 vteřin

Živel: vzduch

Má ráda: drby, nejnovější trendy, šminky

Nemá ráda: lidi, kteří jsou jiní