Vyvolená: Hra pokračuje✅

Kapitola čtyřicátá pátá

„Divíš se mi?" Odpověděla jsem mu neurčitě. Chtěla jsem mu věřit a být si v této situaci jistá, ale prostě... nešlo to.

„Všichni tady ti věří Jess. Když jsi za mnou tehdy přišla celé se mi to zdálo jako nesmysl, ale tvoje víra... přesvědčilas mě, i když tomu teď nevěříš tak tehdy ano. Měla jsi to promyšlené do detailu a ať to mohlo znít, jakkoliv šíleně, tak ty jsi věděla, že to vyjde a ač tomu sám nevěřím všechno, co jsi zatím naplánovala se splnilo." Nechápavě jsem se na něho podívala. Co konkrétně vyšlo podle plánu?

„Tohle je to, jak jsem to naplánovala? To teda nebyl moc geniální plán," podotkla jsem a už chtěla konečně vyrazit. Bylo mi proti srsti si tu s Jackem povídat jakoby nic. Nehledě na to, že jsem měla pocit, že každou chvíli začnu křičet, že jsem si to rozmyslela, že jsem srab a že je to celé šílenství a proč se mě tu proboha nikdo nesnaží zastavit.

„Neumřela jsi, objevila jsi Babí léto, rozluštila jsi Babí léto. Nebylo to snadné, ale všechno je tak jak má být. Jdeš k východu, možná jsi na dně, ale zamysli se. Všechno je tak jak to mělo být. Všechno bude tak jak má být." V očích měl něco, co mě nutilo se nad jeho pohledem pozastavovat. Něco věděl, něco víc než já. Něco, co mi neměl v plánu prozradit a já na to očividně musela přijít sama. Podezíravě jsem ho přejela pohledem a on se na mě jenom vědoucně usmál.

„Můžeme jít," ozval se Matt přesně v tu chvíli kdy jsem na Jacka chtěla zatlačit.

*

Šli jsme pěšky zřejmě kvůli nenápadnosti. Každopádně jsme šli už asi dvacet minut a já byla každým krokem nervóznější a nervóznější. Nejenomže jsem se bála toho kam vůbec jdeme, ale zároveň jsem byla nervózní z toho, že se tu může kdykoliv zjevit další skupina. Přece jenom Michael byl pořád Vyvolený. Bylo to zvláštní. Minulou hru všichni řešili jen Vyvolenou jakožto mě a nyní jako kdyby to byla jen vedlejší činnost. Šílenost.

„Jsem z tebe na prášky," zabrblal Matt vedle mě mezitím, co jsme společně měli propletené prsty. Nechápavě jsem se na něho podívala.

„Nadskakuješ při sebemenším zvuku. Přijde mi, že se začínáš už lekat i vlastního nadechnutí. Uklidni se Jess. Je to stresující situace, ale uklidni se," stiskl mi ruku jako kdyby chtěl svá slova potvrdit a já zafuněla. Měl pravdu. Byla jsem napjatá jak struna. Střídalo se ve mně však tolik pocitů, že jsem to nestíhala. Byla jsem zmatená sama sebou. Existuje vůbec něco takového?

„Radši mi řekni, jak hodláš Caulena přemluvit, aby nás nechal projít?" Zeptal se s očima upřenýma na cestu. Jediným světlem nám byl měsíc, jelikož jsme se neodvažovali používat baterky ani nic podobného. I nyní jsme pouze šeptali, abychom na sebe neupozorňovali. Nemohli jsme si dovolit žádné zkraty.

„Víš, že jsem trochu divná, že jo?" Stoupla jsem na pařez a následně z něj seskočila dolů. Zavrávorala jsem a málem spadla přímo na tvář, ale vyrovnala jsem to. Matt protočil očima a nijak to nekomentoval. Zřejmě už si zvykl.

„Všiml jsem si," odpověděl a odhrnul větev stromu, abychom oba mohli projít. Pustila jsem se jeho ruky a nadzvednutou větví se vůbec nerozrušovala. I kdyby ji nechal, jak byla, tak bych v pohodě prošla. Byla mimo mou výškovou kategorii. Jakmile jsem prošla Matt si mou ruku opět našel a stále očekával kam tím mířím.

„I když jsou to obrovský medvědomamuti, tak jako mláďata vypadají jako normální štěňata a no," odmlčela jsem se a pokrčila rameny, „zpívala jsem jim."

Matt se na mě podíval, zdali to myslím vážně a když jsem znovu jen pokrčila rameny uchechtl se: „mě už u tebe asi vůbec nic nepřekvapí. Co jsi jim zpívala?"

„Tak různě. Většinou co mi přišlo na mysl. Co zrovna hrálo v rádiu, ale hrozně často jsem zpívala Perfectly wrong. Myslím, že když to začnu alespoň broukat, tak by mě mohl poznat, pokud se tak nestane už podle pachu," vysvětlila jsem mu svou teorii. Jen jsem doufala, že Cornflekovi jako reakci na můj příšerný zpěv nehrábne a všechny nás tam nezabije.

„Perfectly wrong, to je to, co si zpíváš ve sprše?" Zeptal se jakoby nic, ale já viděla šibalský úsměv na jeho tváři. Zastavila jsem se a chvíli jen otvírala a zavírala ústa. Ten zmetek mě poslouchal, když jsem zpívala ve sprše?

„Nejdeš přeslechnout beruško," pokrčil rameny a já mohla vidět, jak si užívá, to že se mu mě zas a opět podařilo rozhodit. Přimhouřila jsem na něho oči, ale následně se zarazila. Nenech se vyprovokovat Cleavlendová. Vždyť to dělá furt.

„Já toho zpívám hodně," pokrčila jsem tedy rameny a znovu své nohy přiměla k pohybu. Spousta lidí si zpívá ve sprše. Není třeba se za to stydět. Navíc poslouchal ze své vlastní vůle, tudíž porucha sluchu není má vina.

„You're perfectly wrong for me. All the stars in the sky could see," zabroukal a já se zasmála jeho pěveckému umění. Nezněl sice falešně, ale melodii moc netrefoval. Snaha se však cenila. Proto jsem semkla rty a jen přikývla.

„Je mi úplně jedno, že neumím zpívat Jess," protočil znovu očima a já se znovu uchechtla. Poznávala jsem les okolo sebe, už jsme se k Medvědí budově blížili, ale já se raději soustředila na konverzaci mezi námi dvěma.

„Já nic neříkám," zakřenila jsem se na něho.

„Je to divné, ale já vlastně nemám nejmenší tušení, co posloucháš. Neznám ty prosté věci, co většina přítelů o svých holkách ví. Neznám tvou oblíbenou barvu, oblíbeného zpěváka, co nosíš nejraději za oblečení," prohodil jakoby nic, ale znala jsem ho již natolik, abych mohla vědět, že ho to opravdu trápilo. Zastavila jsem se a tím zastavila i jeho. V tváři měl nesouhlas a zadíval se za ostatními, kteří bez přerušení šli před námi. Dlaň jsem položila na jeho tvář a tím jsem ho donutila se na mě podívat. Přitáhla jsem si ho k sobě a jemně ho políbila na rty.

„Mintová, Shawn Mendes a fakt hodně miluju svoje tepláky s koalama," zodpověděla jsem mu jeho nepřímé otázky. Zářivě se na mě usmál a obmotal mi paže okolo pasu.

„Miluju tě," zamumlal a znovu mě políbil, „ale mintová je hnusná barva."

Jojo, mintová, Shawn mendes, tepláčky s koalama to jsem přesně já ♥ Hold něco máme s Jess společného.

Každopádně dneska vydávám kapitolku v dřívější hodinu než jste zvyklí, ale na večer mi dokvačí bratříček na návštěvu a já bych na to pak určitě zazdila. Tak tady to máte ♥
Doufám, že se vám kapitola líbila. Já si nemůžu pomoct, ale přijde mi, že poslední dobou píšu divně a nějak to nemůžu probourat.
Love you all♥

-Vaše Eli♥