Grindeldore challenge ✔

Prosba

Nedaleko rodinné hrobky Lestrangeových se ozvalo hlasité prásknutí a okolí ozářilo modré světlo vycházející z hůlky. Ve tmě se objevila vysoká hubená postava mladého muže, jehož tvář byla stažena obavami.

Snad ještě nejde příliš pozdě.

Slyšel křik a mohutné dunění. Rychlým krokem prošel kolem hrobky a zamířil do útrob nevelkého atria, v jehož středu stál Gellert Grindelwald, muž, jehož dnešní večer přišla vyslyšet řada kouzelníků, kteří s ním sympatizovali, anebo byli jen zvědaví.

Tribuny i kouzelníky ozařoval modrý oheň, jenž plápolal ve středu atria kolem Grindelwalda. Albus Brumbál si všiml několika bystrozorů, kteří se s Grindelwaldem snažili bojovat, nebo se dali rovnou na útěk. Někteří pochopili, že boj s ním je marný, a tak se raději rozhodli zachránit si svůj život.

Zahlédl Theseuse Scamandera, svého bývalého studenta, jehož ještě nedávno prosil, aby na Grindelwaldovo shromáždění nechodili. Pokroutil nad tím hlavou. Měl ho poslechnout. Ministerstvo teď přišlo o spoustu schopných bystrozorů.

,,Pojď se mnou!" křičela blonďatá žena a snažila se svého přítele donutit k tomu, aby vstoupil do kruhu spolu s ní. Cosi jí odpovídal, jeho slova ale zanikla v křiku několika bystrozorů, po nichž se natáhl hladový ohnivý jazyk a vymazal je ze světa. Grindelwald tam stál, nehnul ani brvou, ruce schované za zády, hlavu sklopenou k zemi. Žena se rychle otočila na podpatku a on jen natáhl ruku vpřed, aby jí pomohl vyjít z plamenů, jež ji vpustili do kruhu k němu. Poté zmizela.

,,Jak jste pošetilí," usmál se nehezky Grindelwald, ladně mávl hůlkou, jako by to byla taktovka, a oheň se rozšířil, snaže se spolykat co nejvíc bystrozorů, kteří se snažili Grindelwalda zajmout. Brumbál pochopil, že teď nastala jeho chvíle, teď musí zakročit. Ještě se setkal pohledem s bledou, ale odhodlanou Letou Lestrangeovou, v jejíž očích zahlédl chuť dobrovolně padnout, kdyby to znamenalo, že zachrání své nejbližší. Rozešel se po schodech dolů.

,,Grindelwalde," ozval se zvučným hlasem Albus, zatímco elegantně scházel dolů. Grindelwald se zarazil, vzhlédl; a po tváři se mu rozlil úsměv, v očích se mu zablesklo. Modrý oheň se stáhl a bystrozorové dostali šanci na útěk.

,,Albusi, to je let, co jsme se neviděli," řekl přátelským hlasem Grindelwald, jako by právě byli na nějakém čajovém dýchánku a ne uprostřed nevelké bitvy. ,,Ani ve snu bych si nepomyslel, že se tu dnes večer objevíš právě ty. Ani nevíš, jakou jsi mi udělal radost; už jsem přestával věřit v to, že bys pochopil, co jsou mudlové zač. Přidej se ke mně, můj starý příteli. Jako za starých časů. Obětujeme mudly pro větší dobro."

Albusovi se rozbušilo srdce, když jej oheň vpustil dovnitř. ,,Ne!" zaslechl křičet Mloka, ale neohlédl se. Musel Grindelwalda zastavit. Grindelwald k němu natáhl ruku stejně jako předtím ke Queenie.

,,Nech je odejít," požádal ho klidným hlasem Albus a mezi prsty pevně sevřel svou hůlku. Grindelwald rozpřáhl ruce.

,,Neubližuji jim, vidíš? No tak. Jste volní. Běžte, zmizte. Než si to rozmyslím," zasmál se. Několik kouzelníků skutečně odešlo. Pár jich však zůstalo stát, jako by se chtěli dál dobrovolně bít za to, v co věřili. ,,Tak, Albusi? Jak se rozhodneš teď?" zeptal se bradavického profesora se zájmem.

,,Gellerte, tohle není řešení," zašeptal Albus skoro prosebným hlasem. ,,Prosím, nech mě ti pomoct. Nic se nezmění, když se pokusíš vyvraždit všechny mudly. Vystupňuješ jejich nenávist proti nám. Máme s nimi žít v souladu, v harmonii. I kdyby ses je roky snažil vyvraždit, nikdy se ti to nepodaří. Vzdej to."

Gellert se hlasitě zasmál. ,,Slyšeli jste ho? Žít v harmonii s mudly! Albusi, je to hloupost a sám to moc dobře víš. Cožpak jsi už zapomněl, co tehdy provedli tvé sestře Arianě? Tvá myšlenka je pošetilá, Albusi. Já už se nechci dál skrývat."

,,Gellerte,“ přerušil ho Brumbál dřív, než stačil znovu zaútočit, ,,jestli jsi mě tehdy skutečně miloval..."

Grindelwald stáhl rty do úzké linky. ,,Miloval, Albusi. Udělal bych pro tebe cokoliv na světě, vyjma toho, že bych měl ustoupit."

,,Společně najdeme nějaké řešení, Gellerte," snažil se ho přesvědčit. ,,Ne vše se musí řešit vraždou."

Ušklíbl se. ,,Skutečně? Tak mě přesvěč, Albusi. Přesvěč mě a pak uvidíme, co se s námi stane dál. Řekni mi řešení. Jsem ochotný dělat kompromisy," mrkl na něj a znovu k němu natáhl ruku. Albus se zhluboka nadechl. Musí jej přesvědčit. Musí jej dostat z té špatné cesty, jíž si zvolil. ,,Jsem rád, že ses vrátil, můj drahý příteli," zašeptal mu Gellert, když ho Albus pomalu vzal za ruku a on si jej přitáhl k sobě. ,,Teď už tě nenechám odejít." A přemístil se s ním pryč.

•••

Uh, není to moc matoucí? Psala jsem to ve zvláštním rozpoložení:D
Už bych se k tomu psaní měla zas dostat, zbývá mi jen jedna kapitola. Zítra už se nebudu stresovat s dramaťákem, tak snad...:D
Mili🍪