Cesta do hlubin mé fantazie

1. Zákaz kouzlení v knihovně!

Knihovny jsou neobyčejná místa. Jsou plny starobylých svazků a oživlých slov. Tajuplných příběhů a zamilovaných hrdinů. A také vysokých polic a malých skřítků.
Skřítkové jsou roztomilí tvorečkové malého vzrůstu, s velkýma tmavýma očkama a dlouhýma zašpičatělýma ušima. Svou tmavou pokožku v barvě hlíny si zdobí spoustou náhrdelníků, náramků a jiných ozdob z přírodních materiálů. Oblékají se do jednoduchých kožených oblečků, protože se chtějí podobat knihám vázaným v kůžích. Jejich úloha je prostá. Když se zavřou dveře za posledním návštěvníkem knihovny, pustí se do úklidu, vracejí knihy na svá místa, shánějí nové knihy, zkrátka jsou to takoví strážci příběhů.
Když s tím skončí, vrátí se zpátky do svých skrýší, ke svým manželkám, dětem a jiným příbuzným. Celý den pak zůstanou schovaní a povětšinou si čtou. Jenže někteří z nich se nechtějí spokojit s tím málem knih které mají k dispozici a pak se plíží potajmu do knihovny a půjčují si nové strhující příběhy.
Astylon je ukázkový případ. I na skřítka je poměrně mladý, avšak již stihl přečíst víc než jiní za celý život. A právě teď již dobrých patnáct minut nedočkavě vyhlížel svého otce. Když konečně zaslechl jeho hlas, usoudil, že je vzduch zřejmě čistý, že v knihovně již všichni skončili a on se tudíž do ní může vplížit.
Procházel mezi policemi, prsty přejížděl po hřbetech čistě jen pro ten pocit z doteku. Když došel až do části, ve které toho moc přečteného neměl, začal se rozhlížet a číst tituly. Dnes měl náladu na něco s draky. Nebo možná i něco s jednorožci a chimérami? Ne, budou to ti draci.
Jak se tak díval, spousta titulů mu zněla zajímavě, jenže žádný nevypadal jako něco dračího. Až pak, konečně uviděl jednu knihu, která se mu zalíbila. Dračice byla v tmavě modré vazbě se strukturou dračích šupin a název se třpytil.
Astylon v tu chvíli pochopil, že jinou už dnes nechce. Prostě ho to k ní táhlo. Jenže tu byl problém. Kniha byla až úplně na nejhořejším patru a on se svým půl metrem na ní nemohl ani zaboha dosáhnout.
Začal se rozhlížet kolem sebe. Samozřejmě tam nebyl nikdo, kdo by mu jí podal, navíc nikdo z ostatních skřítků by na ní také nedosáhl. A co by asi ve tři v noci dělal normální člověk v knihovně?
Jenže někde tu přeci musí být, žebřík, pomyslel si. Již několikrát ho použil právě k sundání knih z horních polic. Prošel uličkou nejprve na jednu stranu a pak na druhou a nakoukl i do několika dalších uliček, ale žebřík prostě nikde. Jako by se po něm slehla zem. A nikde ani žádná stolička či něco takového. Astylon se vrátil zpět k polici s knihou. Měl by se na ni vykašlat a jít najít jinou, ale prostě ho k ní něco táhlo. A navíc, je tu ještě jeden způsob jak ji dostat.
Skřítci jsou nadáni magií. Né nijak závratnou, ale k jejich potřebám to stačí. Umějí pár užitečných kouzel.
I Astylon jich pár uměl. Nedávno se učil přivolávací kouzlo, které se mu zrovna teď bude hodit. Jenže... Zarazil, se protože mimo vyučování mají zakázáno kouzlit. Jejich paní učitelka říkala, že nejsou ještě dostatečně staří na to, aby se jim všechna kouzla vždy povedla, a kdyby se jim nějaké vymklo z rukou a ona by u toho nebyla, mohlo by to skončit katastrofou. Ale co, mávl nad tím Astylon rukou. Vždyť je to jen jednoduché přivolání knížky. Co by se asi tak mohlo stát.
Natáhl ruku nad sebe, jako by chtěl na knihu dosáhnout a pevně stiskl oční víčka. Začal si představovat jak se kniha zvedá z police, letí vzduchem k němu a zastaví se v jeho rozevřené dlani. Skřítčí kouzlení je vlastně celé o představách a soustředění.
Najednou vzduchem opravdu něco prosvištělo, místo aby to skončilo v jeho ruce, o ni jen lehce zavadilo a s žuchnutím to dopadlo na podlahu. Otevřel oči a sklonil hlavu aby se podíval na spadlou knihu, ale nebyla to Dračice. Najednou ho cosi bolestivě uhodilo do odhaleného zátylku.
„Au!“ Vyjekl.
To ho dost bolestivě uhodila druhá spadnutá kniha. O kousek dál se ozvalo další žuchnutí, to když na zem dopadla třetí kniha. Astylon vzhlédl vzůhu a uviděl, že se spousta knih podezřela chvěje. A pak jako na povel se všechny vysypaly z polic. Doslova z nich vypadly. Úplně ze všech polic po obou stranách uličky.
A všechny zamířily k Astylonovi.
Ozvalo se šustění jak se stovky knih řítily vzduchem a ošklivé, hlasité zadunění když dopadly na zem a zasypaly Astylona. Uvěznily ho pod svou vahou v papírové hrobce. Cítil bolest na spoustech míst po celém těle, ztěžka se mu dýchalo od té váhy co mu tlačila na hruď a třeštila mu hlava.
Pokusil se zavolat o pomoc, ale vyšel z něj jen jakýsi přidušený skřek. Najednou zaslechl šramot, jak někdo zvenčí odhazoval knihy a brzy se po něm natáhly ruce, pevně ho uchopily a vytáhly ven. Několikrát zalapal po dechu a rozhlédl se. Kolem stálo několik mračících se starších skřítků. Pak se mezi nimi prodrala jeho maminka a okamžitě ho začala prohlížet.
„Snad to není nic zlomeného... Ale budou z toho pěkné modřiny...“ Mumlala si starostlivě, zatímco ho chytila za ruku a odváděla domů.
Když procházeli kolem mračících se skřítků, někteří na něj promluvili.
„Hochu, copak ti ve škole neříkali, že nemáš kouzlit bez dozoru?“
„Jen počkej až se to dozví paní učitelka!“ Pohrozil mu někdo.
„Mohl sis ublížit. A porušil jsi pravidlo. A pravidla se neporušují.“ Přisadil si jiný.
„A hlavně, zákaz kouzlení v knihovně!“

Zadání:

Váha obtížnosti: 3

Prostředí: Knihovna

Modelová situace: Malý chlapec nebude moci dosáhnout na knihu, která je vysoko, ale v tu chvíli v knihovně nebude nikdo, kdo by mu pomohl.

Žánr: Libovolný

Forma vyprávění: ICH – forma i ER – forma je povolena.

Časové zasazení: Současnost bez možnosti využít formu vyprávění z minulosti.

Počet slov: Minimálně 100 + příběh musí obsahovat všechny zadané body.