Loner

Lov

Měl jsem pořádný hlad, ale nechtělo se mi jít lovit jen jsem ležel a přemýšlel nad tím jaké má výhody a nevýhody žít ve smečce. Došel jsem k závěru že je to spíš lepší. Ono hlavně záleží na tom jaká ta smečka bude. Ani nevím proč jsem o tom přemýšlel a ani jsem nečekal že mě přijmou mezi sebe. Z mého přemýšlení mě vytrhli lovci, kteří se vraceli z očividně neúspěšného lovu. A přitom ta sestava byla dokonalá. Jen jsem slyšel jak na sebe vrčeli a dohadovali se mezi sebou. Velitel lovu vrčel na tanka. „ Kdyby jsi mu neskočil před xicht tak jsme mohli mít krásnýho jelena.“ Tank se pod velitelem přímo krčil aby se dostal do polohy kde je nižší než on. Stáhl ocas a uši. Vypadal jako malé vystrašené štěně. Velitel musí mít opravdu velkou autoritu. „ Máme jen 2 malí vychrtlí králíky a za všechno můžeš ty !“ „Ano pane. Omlouvám se pane.“ Velitel se naštval ještě víc sklonil se k vlkovi a do ucha mu zavrčel. „ Tvoje omluva mi nepomůže, a víš co ? Za trest půjdeš na lov sám a doneseš toho alespoň 2krát víc než teď.“ Tank přikývl a vydal se směrem od tábora. Zbytek lovecké výpravy postupoval dál. Řekl jsem si že bych mu mohl pomoc s lovem. Přiběhl jsem k němu a přátelským hlasem pozdravil. Lekl se otočil se, začal na mě vrčet a naježil se. Pořád jsem udržoval svůj přátelský postoj a lehce se přikrčil. U všech vlků ! Přijde mi to tak strašně ponižující a trapný. „ Neboj nechci ti ublížit, jen ti pomoc s lovem” Tank se narovnal a schoval zuby. Nic neřekl a tak jsem pokračoval se svou řečí já. „ Jsem přítel přísahám“ Uvědomuju si že moje černá srst a jizvy po celém těle tomu asi moc nenasvědčují. Tank se konečně odhodlal k řeči. „No dobrá, máš nějakou podmínku?“ Proč se mě zeptal zrovna na to ? No nic. „ Ne jen kdybych mohl dostat třeba jen nějakého malého králíka?“ Je to lehčí než jsem si myslel. Tank přikývl. „ Dobře, a co vlastně děláš na území naší smečky ? A jak to že tě necítila hlídka ?“ Plánuje mít dotazy ? Tak jo, odpovím mu. „ Vlastně jsem cestovatel a hledám si nějaké místo kde se můžu zabydlet, nebo nějakou smečku, která by mě mohla přijmout. Vaše hlídka mě neucítila, protože jsem se vyválel v blátě. ” Z Tanka šel cítit strach na míle daleko. Bojí se mě ? Později se odhodlal k řeči „ Já do jedné smečky patřím možná by jsme tě mohli přijmout mezi sebe.“ „No to by bylo rozhodně fajn“ Tank se lehce usmál a jeho strach zmizel. Už se mi nelíbí být tak přátelský. „ Takže ty mi teď pomůžeš s lovem a já se na oplátku zeptám Alfy na tvé členství ve smečce ?“ Vesele jsem přikývl a rozklusal se směrem za kořistí. Cítil jsem srnky. „ Tudy, jsou tam srnky.“ Vykřikl jsem a rozběhl se tím směrem, Tank běžel odhodlaně za mnou. Začal jsem plánovat. „Tak jo vidíš tu malou šenku vzadu ? Tak to je náš cíl. Ty jí naběhneš z druhé strany a přilákáš ji ke mně. Já tu budu čekat a zabiju ji.“ Tank bystře poslouchal a přikyvoval. „ A jak se jmenuješ ?“ Zeptal jsem se ho přátelsky. Už mě to vážně vytáčí. Nebaví mě být najednou tak milý. „ Já jsem Gros“ Docela fajn jméno. Přikývl jsem a hlavou mu dal povel, aby jsme začali. Tank se proplížil kolem srnek křovím a já šel naproti němu. Stál za srnky zády a čekal na můj povel. Byl poslušný a to jí k vlku kterého nikdy neviděl. Dál jsem mu povel, aby se rozeběhl k srnce. Proběhlo to přesně tak jak jsem si představoval. Srnka mi běžela na proti a já na ni v poslední chvíli vyskočil a zahryzl se jí do krku. Tank přímo zářil radostí, když viděl svou kořist. Společně jsme srnku odtáhli zpět k táboru, kde jsem se s ním chtěl rozloučit, ale zadržel mě. „ Počkej, pojď prosím se mnou.“ S údivem jsem se rozešel a šel za ním. Když jsem vstoupil do jejich tábora automaticky se všichni rozeběhli proti mně. Tank... Teda Gros si přede mě stoupl a ochraňoval mě. Narovnal jsem se a vypl hruď. Nechtěl jsem vypadat namyšleně a nebezpečně, ale ani jsem se nechtěl bát. Přiběhli se podívat lovci i hlídky a po chvíli prošla jejich Alfa. Byla to světle šedá vlčice s modrýma očima. Tvářila se přátelsky a vlídně, ale cítil jsem z ní hněv. Koukla se na mě a pak se otočila zpět na Grose. „ Kdo je to a co dělá v našem táboře ?“ zeptala se Alfa přísným, ale milým hlasem. Obdivoval jsem jí. Jak tohle dokáže je to jako kdyby mluvili dva vlci naráz. „ On mi pomohl ulovit tuhle srnku. Chtěl by se přidat do naší smečky tak pokud by to bylo jen trochu možné. Mohl by tu zůstat ?“ Alfa se na mě opět podívala. Její pohled jsem opětoval.