Návrat (Kobra 11 Oneshot)

Návrat

Vím, že vám to asi přijde zvláštní. Ale po dlouhém uvažování jsem zjistil, že už nemá smysl se dál skrývat. Zítra odpoledne na střeše hotelu Luxor. Byl bych rád, kdyby tam přišel pouze Semir, jen jemu chci odhalit svou totožnost. Je mi sice jasné, že si tam vezme minimálně svého parťáka a při troše mé smůly i zásahovou jednotku, ale prosím vás, bez mikrofonu. Klidně ať mi celou dobu míří lasery na hlavu. Bez mikrofonu. Na střeše se mnou pouze a jen Semir. Furpex.

Semir hleděl do monitoru ještě chvíli po tom, co email dočetl. Právě seděl ve své kanceláři na kolínské stanici dálniční policie a přemýšlel.

"Otázkou je, jestli mu věříte, Semire," ozvala se šéfová Anna Engelhardtová stojící vedle něj.

"Už několikrát mi zachránil život. A teď se se mnou chce sejít. Takovou příležitost už mít nebudeme a já chci vědět, kdo to je," odpověděl Semir, opírající se o stůl.

"Je to nebezpečné," ozval se poslední z trojice, Tom Kranich, Semirův parťák.

"Nemyslím si, že by mi teď něco udělal. Měl k tomu už dost příležitostí, a navíc už nám pomohl chytit spoustu nebezpečných zločinců," Semir se nadechl, "věřím mu."

"Jste si tím jistý, Semire? Jak i psal v tom emailu, zásahová jednotka mu nevadí," navrhla šéfová.

"Ne. Půjde tam se mnou jenom Tom. Okolní budovy jsou vyšší, může se dalekohledem dívat z okna. V případě potřeby bude mít u sebe odstřelovací pušku, a když dám znamení, zasáhne. A jak Furpex psal, půjdu bez mikrofonu. Musí k tomu mít nějaký důvod."

"Semire, co když tvé znamení neuvidím, nebo tě někam odvede? Musíš ten mikrofon mít, nebo aspoň sledovací čip, pokud by tě někam zatáhl," odporoval Tom.

"Přesně tak. Mikrofon sice můžu odpustit... Pokud Furpexovi věříš."

Semir se nadechl a otočil čelem k oběma svým kolegům.

"Věřím."

---

Semir stál v hale hotelu Luxor a rozhlížel se po výtahu. Tom mu před chvílí zavolal, že je na místě a je připraven. Furpexe nikde neviděl.

Semir konečně našel výtah a se zmáčknutím tlačítka dvacet dva se vydal do posledního patra.

Vystoupil z výtahu a rozhlížel se po opravářském žebříku vedoucím na střechu. Ten po chvíli našel, zámek jednoduše otevřel svým paklíčem a vylezl nahoru.

Rozhlédl se. Střecha byla obyčejná, rovná, plechová, sem tam komín a na krajích malé hrany. Furpexe nikde neviděl.

Náhle se za ním ozval roboticky upravený hlas. "Přeci jen jsi tady, a bez speciální jednotky. Nemáš mikrofon?"

Semir se pomalu otočil.

Před sebou uviděl postavu, kterou už znal. Nebo spíše - několikrát zahlédl, jak mizí za rohem, na střeše, na černé motorce. Muže v černé kožené kombinéze, středně vysokými černými botami, s rukavicemi a motorkářskou helmou stejně barvy. Nebylo z něj vidět vůbec nic, a po hlase ho Semir také neměl šanci poznat.

Byl asi sto osmdesát centimetrů vysoký a ruce měl svěšené volně podél těla. Nevypadalo to, že by měl někde nějakou zbraň, ale Semir moc dobře věděl, že si u něj nemůže být jistý vůbec ničím. Nedávno totiž viděl, jak si Furpex poradil s jedním, co si myslel, že držet rukojmí na volném prostranství je chytrý nápad. Prostě ho zastřelil čímsi, co mu zrovna vyjelo z rukávu. Semirovi to připomnělo Iron Mana, jeho dětského hrdinu.