Forever alone?!

8.díl

-8.díl-
(Harryho pohled)
Půl 8 a já se právě vzbudil. Nix stále spala vedle mě. Vše ze včerejška si moc dobře pamatuju. Musím za Kim. Vše ji vysvětlit, ovšem, jestli to bude chtít vědět. Pomalu jsem vylezl z postele, tak abych Nix nevzbudil. Opatrně jsem si vzal věci ze skříně a oblékl se. Ihned jsem vyrazil. Kupodivu v domě nikdo nebyl a nebyl tam ani nepořádek. Bylo jen pár prázdných flašek z alkoholu na stole, jinak čisto. Vyrazil jsem z domu. Pomalu jsem se blížil, k jejímu domu. Byl jsem u dveří a zaklepal jsem. Otevřela mi její matka.
„Ehm… Dobrý den, je tady Kim?“ optal jsem se jí s úsměvem.
„Ahoj Harry, omlouvám se, ale nechce s tebou mluvit.“ Kývla na mě hlavou.
„Prosím, dovolte mi vám říct, jak to bylo. Nix je má dlouholetá kamarádka a nikdy bych ji nenechal ve štychu, tak jako vaší dceru. Nic jsem s Nix neměl, brečela tak co jsem měl dělat, lehl jsem si k ní. Vaší dceru miluju a nechci ji ztratit. Děkuji tedy a nashledanou.“ Sklopil jsem pohled a chtěl odejít, ale v tom mě zastavil jemnější hlásek. Byl to hlas Kim. Otočil jsem se zpět ke dveřím a ona se za mnou rozběhla.
„Harry, myslel jsi to fakt vážně?“ zářivě se usmála.
„Ano! Nikdy bych ti v tomto nelhal.“ Usmál jsem se.
„Nechceš jít nachvíli dále?“ usmála se a políbila mě. Jistě, že jsem souhlasil.
(Pohled Nix)
Vzbudila jsem se. Bylo něco kolem 9 hodiny a Harry už v pokoji nebyl. Nevím, kde je, ale potřebuju nutně mluvit s Gemmou. Musím jí to říct. Vylezla jsem z postele a vešla ze dveří. Gemma zrovna sbírala prázdné flašky ze stolu.
„Ahoj Gemmo.“ Usmála jsem se. Ona mi usměv opětovala.
„Ahoj.“ Šeptla a zanesla to do kuchyně a mi donesla snídani.
„Je, děkuji, ale nemusela jsi.“ Usmála jsem se. Musím ji to říct. „Gemmo, chci ti něco říct.“ Polkla jsem a ona si ke mně přisedla na gauč.
„Povídej.“ Pokynula mi.
„Včera. Když jsem utekla-“ nadechla jsem se a sklopila pohled.
„Bylo ti špatně nebo…“ optala se ihned starostlivě.
„Neříkej mu to prosím, já sama jsem se to dozvěděla až teď nedávno. Já… Miluju ho.“ Dořekla jsem a čekala, co na to odpoví Gemma.
„Ty miluješ mého bráchu, to je tak úžasné!“ rozkřikla se a usmívala se. Ještě ji to asi nedošlo. Mě zase ukapla slza.
„Jenže on nemiluje mě. Proto jsem včera utekla, nemohla jsem se na Kim dívat, jak je s ním šťastná.“ Vzlykla jsem a ona mě objala.
„Jo, ale podvedl ji!“ šeptla mi do ucha.
„Nepodvedl. V tom pokoji jsem s ním byla já. Byl tam semnou, když jsem brečela. Samozřejmě jsem mu nic neřekla, jak bych pak vypadala!“ zakroutila jsem hlavou.
„Neboj, nic mu neřeknu. Až budeš připravená, povíš mu to sama.“ Mrkla na mě a já se na ní děkovně usmála. Dojedla jsem a Gemma pustila film.
„Nix, jen ti poradím. Když někdy s ní přijde, neodcházej hned. Bude mu to divné.“ Pohladila mě a pustila film „Můj otec je šílenec!“
„Já vím, jenže já prostě nemůžu!“ kývla jsem na ní a ona se na mě usmála.
„To ti věřím.“ Šeptla a koukaly jsme na film. Smály jsme se a bavily dokud v zámku nezachraptěly klíče a ve dveřích se objevil Harry i s Kim. Klid Nix, ty to zvládneš. Uklidňovala jsem se.
„Ahojte!“ křikla Gemma a už je v předsíni objímala.
„Ahoj,“ usmála jsem se a stopla film.
„Jak pak ses vyspala?“ přišel ke mně Harry.
„Fajn.“ Kývla jsem hlavou a usmála se na něj. Sedli si s Kim naproti nás a povídali si. Harry ji pořád hladil, líbal a něco šeptal. Nemohla jsem. Na Gemmu jsem ukazovala, že nemůžu. Odešla jsem nahoru se převléct, opět do šatů, které jsem měla včera večer na sobě a šla.
„Mějte se.“ Usmála jsem se a odešla. S Harrym ani nepohnulo, jen Gemma  se mnou šla se rozloučit.
„Neboj se, určitě za tebou večer přijde nebo mu to nějak naznačím.“ Mrkla na mě a já odešla. Milovala jsem ji. Pomalu jsem se loudala, až jsem došla domů. Mamka s tátou stále byli pryč, vrátí se až zítra. Dnes bylo opět krásně, asi si zase půjdu lehnout na zahradu k bazénu. Budu ležet a jen tak přemýšlet. O Harrym. Zabouchla jsem za sebou dveře a prošla chodbou až ke schodům. Vyšla jsem je a zalezla do pokoje. Svlékla jsem se a šaty uložila zpět do skříně. Oblékla jsem se do mých novějších plavek a šla k bazénu. Lehla jsem si na lehátko a ležela jsem. Nevím jak dlouho, ale vzbudil mě někdo, hlasitým voláním „Nix!“
„Ahoj Zaynie, Patricu.“ Usmála jsem se a zívla.
„Přišli jsme se rozloučit.“ Koukli na mě. Nechápala jsem.
„Jak to? Vy někam jedete?  To mě tady necháte samotnou?“ vykulila jsem oči.
„Jedeme k babičce.“ Omluvně se na mě usmáli.
„A kdy jedete?“ pousmála jsem se na ně.
„Dneska večer, v 9 nám letí letadlo.“ Šeptl Patric a objal mě. Aha, škoda.
„Aha, tak si to tam užijte.“ usmála jsem se na ně. Tak aspoň Harry tady zůstává. S Kim. Bohužel.
„Harry tady zůstává, tak s ním můžeš jít ven. Budeme tam týden.“ Kývl Zayn a já si sedla.
„To uteče rychle, snad.“ Pousmála jsem se a šla je odprovodit ke dveřím. Když jsem se s nimi rozloučila, šla jsem zpátky na terasu. Vytáhla jsem si nanuk a koukla na hodiny. Půl 7 pryč. Woow… Dlouho jsem tam ležela. Šla jsem tedy domů a dala si něco na jídlo, zasedla jsem k notebooku a koukala na film.
(o 5 dnů později)
Sedím v pokoji na parapetě a koukám z okna. Pršelo, pozorovala jsem každou kapku a místy koukala na mobil. Přesněji na tapetu mobilu. Ano, stále jsem tam byla já a Harry. Volala jsem mu, ale jen to hlásí. 
„Tady hlasová schránka Hazzouše, momentálně tady není, ale určitě vám zavolá!“ Ten jsem mu mluvila já… Vzal mi to jen jednou a to musel pryč. Vidím, že ho Kim mění. Mamka už je doma, byli jsme u známých a jinak jsem byla doma, protože bylo hnusně. 
„Nix, jsem doma!“ křikla na mě mamka, když dorazila domů. Byla v obchodě. Otevřela jsem dveře a seběhla za ní dolů. 
„Koupila jsi mi něco dobrého?“ ihned jsem ji řekla. Moje typická věta.
„Harry už zavolal?“ ihned řekla na oplátku ona.
„Jo!“ odpověděla na to a já zároveň řekla…
„Ne!“ obě jsme se začaly smát jako pominuté.
„Nix, přijede teta, i Justin.“ Usmála se na mě mamka. Páni, je už jsem neviděla od mých 11ti let.
„Cože? Já tady mám nepořádek!“ křikla jsem a běžela si uklízet. Mám Juse ráda, je to můj bratranec a rozumím si s ním. Aspoň nějakou zábavu budu mít. Když už se na mě Harry vykašlal. Když jsem douklízela věci, zazvonil mi mobil. Byl to Zayn.
„Haló?“ usmála jsem se. 
„Čau kočko, tak co? Jak se tam máš?“ křikl šťastně do telefonu.
„Fajn, akorát nemám s kým chodit ven. Dneska přijede Justin, tak snad se nějak zabavím.“ Pokusila jsem se usmát. 
„Jak to? Harry u tebe byl včera ne?“ zeptal se šokovaně.
„Nebyl, od té doby co jste odjeli, mi jednou zvedl telefon a řekl, že nemůže, jinak má stále hlasovou schránku.“ Řekla jsem s klidem a zeptala se na Patrica.
„Nevyhýbej se od tématu! Já mu rozbiju hubu, to slibuju! Vsaď se, že za tím stojí!“ křikl. Toho jsem se nejvíc bála. 
„Zayne, ne. Mě je to jedno, vadí mí, že mi s Harrym ničí přátelství, ale on s ní je šťastný. Nechci to řešit přes telefon, tak že si to vyřešíme v pondělí ju?“ řekla jsem sladkým tónem a on nakonec odsouhlasil. Musela jsem jít, jelikož před dveřmi troubilo auto. Už jsou asi zde. Rychle jsem se převlékla a utíkala dolů. Už byli v obýváku. Viděla jsem jen tetu.
„Ahoj tetičko, tak ráda tě vidím.“ Objala jsem ji a ona mě k sobě přitáhla.
„Páni… Nix, jsi velká slečna, dlouho jsem tě neviděla.“ Usmála se a já se odtáhla. V tom do obýváku přišel kluk. Musela jsem se držet, byl to Justin. Úplně se změnil, vždy byl takový škaredý kluk a teď?! Woow… Jen po mě hodil okem a usmál se. Ale šel dále.
„Teto, je nahoře Nix?“ když se zeptal, musela jsem se uchechnout.
„No, není nahoře, ale dole.“ Mrkla na něj mamka. Já se usmála a řekla…
„Jestli chceš, tak nahoru můžeme jít.“ Usmála jsem se a on se jen trapně usmál.
„Promiň… Můžeme.“ Řekl a trapně se na mě usmál.
„Jsem ráda, že tě zase vidím.“ Usmála jsem se na něj, když jsme přišli do pokoje. 
„Jo, já tebe taky, i když jsem tě nepoznal, víš, změnila ses.“ Mrkl na mě. 
„Ty taky nejsi jako před 5ti lety.“ Řekla jsem a zapnula hudbu. Chvíli jsme tam mlčky na sebe hleděli až se nakonec zeptal.
„A co kluci? Jak tady žijete.“ Usmál se.
„Kluci, no… Jak by se to řeklo. Jejich láska ke mně je nejspíš vadná. Je tu jeden hezký, ale nemá zájem. Jinak se máme fajn, co vy?“ pousmála jsem se, a když jsem tak stála, začala jsem se pohybovat do písničky Starship. 
„My, máme se fajn, ale to je teď jedno. Co je to za kluka, který nemá zájem?“ pousmál se a stoupl si ke mně.
„Jusi, můj nejlepší kámoš Harry. Vysoký, svalnatý… Méně než ty, kučeravé vlasy a nádherné smaragdové oči.“ Rozplývala jsem se. „Ale je to zřejmě minulost.“ Rychle jsem se vzpamatovala.
„Já… Nechápu, že tě nechce…“ nadechl se. „Kdybys nebyla moje sestřenka, tak už tě balím.“ Řekl a já vykulila oči. 
„Tak to jsme dva.“ Mrkla jsem na něj a přešla k mobilu, který ležel na parapetu a vibroval. Harry, no ne, on volá? Neberu to. 
„Nevezmeš to?“ zeptal se mě Jus.
„Ne, tohle to neberu. Nemám momentálně čas.“ Řekla jsem, šla k němu a políbila ho. Cože? Já-já to vážně udělala. Ano Justin je vážně sexy a co potom ten pekáč buchet co má pod trikem. Přitáhl si mě blíž a obtočil ruce kolem mého pasu. 
„Neměli-“ šeptl a znova spojil naše rty „bychom!“ dořekl a usmál se na mě. Já to věděla tak jsem se odtáhla.
„Já vím, Jusi promiň, ale nešlo to!“ pousmála jsme se a on mi úsměv oplatil. Šla jsem ke stolu, kde byly skleničky a pití. Nalila jsem si a napila se.
„Chceš taky?“ usmála jsem se. Jen přikývl a já mu podala skleničku.
„Nechápu, že ses takto mohla změnit.“ Usmál se a já se opřela o stůl.
„Taky nechápu, jak ses tak mohl změnit. Na jak dlouho tady jste?“ zeptala jsem se ho a on se usmál. 
„3 dny, do úterý. V úterý ráno jedeme domů.“ Usmál se a nějak jsme pokračovali v konverzaci. Byl boží, úplně se změnil. Nebyl to ten maminčin mazanek, který vše žaloval. Kluci by ho měli rádi, ale určitě by žárlili. 
(Pohled Justina)
Nix je fakt suprová holka. Pořád myslím na toho jejího Harryho. Nechápu ho, jak ji může nechtít? Já bych jí bral hned. Nevím do kdy jsme si povídali, ale nakonec jsme usnuli. Ráno jsem se probudil vedle Nix, už se na mě koukala.

„Dobré ráno.“ Usmála se na mě. Ten její úsměv, páni.
„Dobré ráno.“ Oplatil jsem ji úsměv. Vstala z postele a protáhla se. Já ji následoval. Koukl jsem z okna a bylo nádherné počasí. Teploměr ukazoval 32°C . Nevím co má v plánu Nix, ale já bych chtěl jít někde tady. Projít se po okolí a tak. 
„Nix, co máš dneska v plánu?“ otočil jsem se na ní a ona se zrovna převlékala. „Jej, promiň.“ Rychle jsem se otočil zpátky.
„V pohodě. Dneska je venku pěkně, mohli bychom ven.“ Usmála se a oblékla si tilko. Pak přešla k oknu a koukala semnou. Byla nádherná, umí se obléct. Svlékl jsem ze sebe triko a hledal jsem čisté. Jen jsem slyšel, jak se nadechla. 
„Jak to tak pozoruju, Harry moc velké svaly nemá!“ uculila se a já na sebe natáhl triko. 
„Jdeme?“ zeptal jsem se a ona otevřela dveře. Když jsme sešli dolů, nikdo tam nebyl, natož, že bylo půl 10. Vyšli jsme ven a n zahradě seděly mamky. 
„Dobré ráno“ řekli jsme sborově. „Jdeme se projít, ukážu Justinovi okolí.“ Usmála se Nix.

\právě jsem dočerpala zásobu... Teď budu muset vážně myslet, abych věděla, jak pokračovat.. Tak že :D Musím něco napsát no... Jinak doufám že ok. :))