Věnováno celé ITS/ITE skupině.
Sedmičlenná skupina postupovala tiše do hlubin podmořského města. Jejich cesta byla osvícena jasným umělým světlem, stejným jako vše ostatní na Kaminu.
„Opravdu už je to připravené?" zeptala se jedna zahalená postava Kaminoana.
„Ano. Přesně podle požadavků."
„Dobrá." pokývala jiná postava, z pod jejíž kápě vykukovalo několik pramenů světlých, vlnitých vlasů. „Ukažte nám je."
Kaminoan odstoupil ode dveří, které se otevřeli do prostorné haly.
V hale byla tma.
„Tak je ukažte." popoháněla nedočkavě první postava.
Místo světel se v hale rozzářili desítky rudých čepelí.
„Kde je?" zeptaly se klony jednohlasně.
První postava se přitiskla k nejvyššímu ze skupiny.
„Kdo?" zeptala se třetí postava.
„On."
„Myslím, že má na mysli solničku." poznamenala čtvrtá z postav. „Tedy cukřenku... vlastně... Kaleda."
„Kde je?" zopakovaly klony. Světla v hale se konečně probrala k životu a odhalila jejich zrakům možná stovku vysokých blondýn s očima hořícíma touhou po pomstě.
„Vrátil se do svého vesmíru." prohlásila čtvrtá z postav.
„Huš." zatahal jí za rukáv první postava. „Neprovokuj jí."
„On... on se na nás vykašlal!" vykřikly Lindorklony vztekle. „Jak se tam dostaneme?!"
„Tohle je Star Wars. Tady není mezidimenzionální teleportace." prohlásila druhá postava.
„Ale my jí máme!" prohlásila poslední postava, vytahujíce z batohu podivné zařízení. „Ze zkušenosti bych doporučila neprovokovat a dát jí to."
„Mezico?"
„Mezidimenzionální transport. Luko, je to tvoje postava... dovolíme jí to?" Čtvrtá postava se obrátila na zbytek skupiny.
„Ano." prohlásila rozhodně první postava. „Když už jsme nespálili cukřenku sami, ať to udělá alespoň ona."
I zbytek skupiny přikyvoval.
Šestá postava hodila přístroj po nejbližším Lindorklonovi.
„Druhé tlačítko od vrchu. Pořádně na něj mysli... myslete... a přenesete se tam."
„Pomsta mu! Vrahovi! Zrádci!" zahulákal kolektiv Lindorklonů a zmizel.
„Myslíte, že to byl dobrý nápad?" zeptala se nejvyšší postava.
„Já bych to chtěla vidět." přiznala se první postava.
„Uvidíš." pousmála se čtvrtá postava.
***
Někdo zabušil na dveře.
Dva na vlas nerozeznatelní muži se na sebe podívali.
„Návštěva? Takhle pozdě?" podivil se autor, sedící v křesle vyzdobeném zlatavým kovem.
„Půjdu otevřít." pousmál se výtvor a došel ke dveřím. Spadl na zadek, když uviděl malou armádu tvořenou výhradně jeho bývalou – mrtvou – přítelkyní... pokud se jejich vztah dal tak nazvat.
„Tady jsi!" prohlásily jednohlasně Lindorklony. V jejich rukou zazářily rudé čepele a než se všech dvacet dostalo to místnosti, zbyla z něj jen krvavá kaše.
„Fuj, mám ho ve vlasech." prohlásila jedna.
„Hele, támhle je druhý!" ozvala se jiná.
V očích autora se zrcadlil strach, když se křesílko zavřelo a změnilo se do onoho známého tvaru cukřenky.
„Pff... srab." poznamenala Lindorklon s krvavou kaší ve vlasech a spolu s dvěma dalšími natáhli ruce. Schránka chránící autora praskla a nechala ho napospas zuřivému davu Lindorklonů.
Sen, který se stal skutečností.
Pomsta, jakou si všichni zasloužíme.
Ach ano, sladká pomsta, sladší než lži, sladší než perník od Azkee (či Froda nebo Amfiteátru, vaše volba).
Tahle kapitola je věnována celé ITE/ITS rodince.
katheneverwrites bez které by tento příběh nevznikl, Lindořinu tvůrci a postavě číslo jedna.
kkovsk5 našemu stopařovi, princezně a postavě číslo dva.
KateBeforeNex bez které bychom se vůbec nepotkali a postavě číslo tři.
Utylike, dvoumetrovému slunci naší hry, hlasu rozumu a provizorní selfie tyči.
A nakonec: KissMeGoodnight64, která už asi nemá účet, nosičce perníku, Frodovi, který se neohroženě vydal do Mordoru, a té, která nabídla Lindorklonům teleport.
Vaše ImaginaRose
أنت تقرأ
Spisovatelký odpad
عشوائيVšechno možné, co pochází z mého pera či klávesnice. Writing prompts, školní slohovky, různé výlevy vzteku a fantazie. Zkrátka, všechno možné.
