Prisoners of Azkaban

Pomsta bude sladká

Nechápu, jak, ale už je to deset let co tady vězíme. Už to psychicky, ani fyzicky nezvládám. Máme sice plán, jak zdrhnout, ale ještě se nedá uskutečnit, podle čárek na zdi jsem si vypočítala datum je 31.10.1991

Je to deset let od úmrtí Lily a Jamese, zajímalo by mě, jak se teď má Harry, vzpomněla jsem si když jsme je se Siriusem poprvé navštívili v Nemocnici

Flashback:

Já, Sirius a James jsme seděli před pokojem, ve kterém byla Lily. James pořád chodil do kola o pořád si něco mumlal.

,,V klidu Jamesi, nic se jí nestane a ani Harrymu, věř mi" přišla jsem k němu a podívala jsem se mu do očí.

,,Ale co když se něco stane, co když umře, co když se Lily, nebo Harrymu něco stane?" Řekl se strachem v hlase a se slzami na krajíčků.

,,Věř mi nic se jim nestane, to ti slibuji" řekla jsem mu v objetí.

Najednou jsme uslyšeli, jak někdo utíká po chodbě, byl to Remus a v patách mu byl Peter.

,,Tak co, jak to s nimi vypadá?" zeptal se Rem a sedl si vedle Siriuse.

,, Ještě nic, nikdo z pokoje nevyšel a ani tam nikdo nevešel"

Seděli jsme všichni vedle sebe a povídali si, když asi za hodinu přišel doktor s úsměvem na tváři ,,Je to chlapec" James vyjekl a samou radostí objal doktora ,,A co jsou oba v pořádku?" Ptal se James s jiskřičkami v očích.

,,Ano, oba jsou v pořádku, za chvíli můžete jít dovnitř, přijde pro vás sestřička" usmál se doktor a odešel od nás.

James nedočkavě postával před pokojem a čekal, než konečně vyjde sestřička.

Sestřička se podívala na chodbu a řekla ,, můžete jít dovnitř, jen si oblečete tohle" dala nám jakési modré triko, kalhoty a roušku.

Vešli jsme dovnitř, byla tam malá místnost, kde jsme se převlékli a konečně mohli jít za Lily a Harrym.

Lily celá zářila, měla slzy v očích a v náručí držela Harryho.

,,Ahoj Lily" pozdravili jsme všichni zborově.

Povídali jsme si asi hodinu, když jsem konečně dostala odvahu se zeptat
,,Lily, můžu si pochovat Harryho"
Lily se na mě divně podívala, protože věděla, že děti moc nemusím, ale já se za tu dobu změnila, chtěla bych mít aspoň jedno dítě se Siriusem.

Lily mi ho dala do ruk, Harry se na mě podíval a opatrně ke mě natáhl ručičku, usmál se na mě a já se rozplakala, už asi rok jsme se pokoušeli se Siriusem o dítě, ale když jsem konečně otěhotněla musela jsem si ho nechat odebrat, protože doktorka řekla, že by dítě bylo nemocné a já bych se nedokázala dívat na mé dítě, které by bylo nemocné a já bych byla zdravá a s jeho nemocí bych nemohla nic dělat.

Začla jsem brečet, bála jsem se zase otěhotnět, protože jsem si myslela, že by se to mohlo opakovat, Sirius ani neví, že jsem byla těhotná.

Sirius ke mě přistoupil, objal mě ze zadu kolem pasu, bradu mi položil na klíční kost a zašeptal mi ,,Lásko neplač, jednou budeme mít taky dítě, bude nádherné a chytré po nás, budeme ho vychovávat se vší láskou, jednou bude mít rod Blacků potomka a to ti garantuji ten ve Zmijozelu nebude" na konci se uchechtl a políbit mě.

Jenže to jsme ještě nevěděli, že roky budeme na tomhle místě a možná už nikdy nebudeme svobodní, ale vím co chci udělat, jako první věc, když utečeme, najdu si Červíčka, dozvím se kdo zabil mého bratra, Petera nechám být, ať navždy žije s tím, že zradil a podílel se na smrti Lily a Jamese a pěkně mu to vmetu do ksichtu, pokud mi neřekne kdo zabil mého bratra, klidně jo bude mučit, protože si upřímně nic jiného nezaslouží.
Chci se pomstít za Lily, Jamese a mého bratra a ta pomsta bude sladká

„Nikdo se neraduje z pomsty víc jak žena“

Decimus Iunius Iuvenalis