Mé slohové práce

Příběh pistolky

Dobrý den dámy, pánové, pistolky a pistole,
dnes si povíme příběh jedné pistolky, statečné a malé pistolky. Byl podzim, ale ne jen tak obyčejný podzim. Byl něčím výjimečný a to tím, že tímto podzimem započal náš příběh. Příběh jak smutný tak veselý, jak krásný tak krutý, jak výjimečný tak i úplně obyčejný jako každý jiný. Tento podzim se vyrobila v obyčejné továrně malá pistolka. Vybavili ji vším potřebným, zásobníkem, kulkami, spouští a vším co je důležité pro pistolky jako je tahle. Sloužit měla ve válce. V kruté a neutichající válce, která se hnala světem. Svět, ve kterém měla bojovat, již nebyl poset zelenou trávou s voňavými kytičkami, které obklopovaly cesty, ale bylo v něm prolito mnoho krve a mnoho jí i prolito bude. Pocity pistolky byly jasné, bála se, co bude následovat. Nejraději by byla stále ve výrobním procesu, kdy nevěděla o světě, na nějž se tak těšila a tak moc ji zklamal. Ale teď je čas sloužit, jak řekl chlap, jenž ji držel v ruce a podával mladému muži v uniformě, který ji s hrdostí v hlase přijal. „Děkuji, pane" odpověděl muž a ještě více se napřímil. „Pohov" zahřměl mezi četaři velitelův hlas, jenž byl ze začátku silný a postupně se rozptýlil ve vzduchu. Četaři se napřímili a jejich tréning mohl započít. Když se posuneme o pár měsíců do roku 1938 můžeme vidět, že mladý četař už ovládá svou pistolku téměř bez problému a pistolka je nadšením téměř bez sebe, když jej 1.4.1939 propustili na trvalou dovolenou a on ji neodevzdal, ale vzal si ji s sebou do Kielu, jenž se nachází v severním Německu. A také roku 1939 se přesouvá přes Maďarsko a Balkán do Francie. Za Francii čestně bojoval. Bránil ji vlastním tělem jako pistolka, kterou ve většině misí vytahoval a postřílel s ní lidi ze svého provizorního úkrytu, jenž většinou vždy našel, a tak se mu podařilo přežít. Ale i když bojoval velice dobře, Francie přesto svůj boj prohrála, a tak se četař s pistolkou posouvají dál do Velké Británie a roku 1941 se četař hlásí ke službám své země a podstoupí speciální výcvik, díky kterému se dostane do skupiny BIOSCOP a jsou vysláni k Požárům na Křivoklátsku, kde tahle mise je neúspěšná a skupina BIOSCOP se rozpadá a četník se vydává do Prahy, kde bojuje po boku Adolfa Opálky. Když však přijde osudový den, kdy je spáchán atentát na Heydricha a četař se s beznadějí schoval v kryptě pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje drže svou pistolku těsně u své hrudě - je připraven vystřelit. Když však slyší kolik kroků se k němu blíží, pistolku namířil ke své hlavě v oblasti spánku a ještě než k němu stihly kroky dojít, stisknul spoušť. Vojáci už jen viděli válející se mrtvé tělo a pistolku pošpiněnou krví četaře. A tak dámy a pánové zemřel četař Jan Hrubý, který bojoval až do své poslední chvíle 18.6.1942