Z nebe na zem ✔️

39.

„Co tu chcete? Sem nikdo, kromě mojí rodiny nesmí,“ dívka promluvila silným hlasem. To by do ní Nivie neřekla. Vypadala tak křehce... Nevině. Jako porcelánová panenka.
„Ahoj, já jsem...,“
„Vím, kdo jste. A nechci vás tu!“ odvrátila od ní hlavu, aniž by ji nechala domluvit.
„Když ty víš, kdo jsem já, bylo by fajn, kdybych o tobě něco věděla i já,“ nevzdávala to. Dívka se k ní otočila zpět. Na tváři jí pohrával ironický úsměv a kroutila hlavou.
„Vy o mně chcete něco vědět? Tak tady to je. Je mi patnáct a umírám.“ Na to neměla Niv co říct. Dívka se k ní zas otočila zády. Nivie ještě chvilku seděla a pak odešla. Bylo jí z toho těžko. Neuměla si ani představit jak se ta chudinka musí cítit. Bylo jí jen patnáct. To je věk, kdy se holky chtějí líbit klukům. Začínají chodit na večírky, zajímají se o své tělo a tělo opačného pohlaví... O to vše ta chudinka přišla. Nevěděla, jak jí pomoci. Zavřela za sebou dveře a naposledy se na ni podívala.
„Vyhodila vás?“ zeptala se dáma, ačkoliv odpověď znala ještě dřív, než tam Nivie vešla.
„Ano.“
„Nic si z toho nedělejte. Nejste první ani poslední, kterou od sebe odehnala. To jsou následky léku a hlavně... Dina upadá do deprese. Celý život bojovala s nemocí a na konec tohle,“ uklidňovala ji, ale jen tím do Nivie dala nový impulz. Ona té dívce prostě musí nějak zpříjemnit poslední chvíle.
„Niv, půjdeme,“ Rice ji chytil za ruku. Přesně věděl, co se jí honilo v hlavě. Za ty dva měsíce, co se znají, ji má přečtenou.
„Jo, ale já se vrátím.“ No, přesně tohle věděl, že řekne.


****

Dnes byl Ricův veliký den. Den, na který netrpělivě čekal. Konečně se zbavil sádry. Byl volný. Mohl sednout za volant. Tedy... Ne, že by to sem tam neudělal. Udělal a ne jednou. Ruka mu při řízení nijak zvlášť nevadila, tak proč by nejel. Ano, věděl, že tím porušil zákon, ale nikdo ho nechytil. Ten kluk měl víc štěstí něž rozumu. S radostí šel k Marcusovi. Bez klepání vešel do domu. Málem se srazil s malou, hubenou černoškou s černými vlasy nad ramena. Byla velmi krásná.
„Dobrý den, paní Ká. Marcus je doma?“ pozdravil ji.
„Ahoj, Rici. Tebe už jsem dlouho neviděla. A nemáš sádru,“ usmála se na něj, když si nazouvala střevíce ke své šedé uniformě pokojské.
„Ano, dneska mi ji sundali,“ nadzvedl ruku. Přišla mu lehčí. Asi si bude dlouho zvykat, že tam není.
„Vidíš. Život nám někdy připraví dost divný osud. Láska tě doslova málem zabila,“ pousmála se.
„Jo, asi máte pravdu.“
„Marc je ve svém pokoji. Asi se taky zamiloval. Je víc blbej než normálně, ale nechce mi nic říct. Třeba budeš mít větší štěstí,“ položila ruku na jeho rameno. „Musím jít do práce, tak mi to tu nezlikvidujte, ahoj.“
„Na shledanou, paní Ká.“ Tak jak Marcus říkal Ricovo mamce počátečním písmenem jejího příjmení, tak Rice říkal jeho matce. Marcus měl pokoj v přízemí skoro identického domu, jako měl i Rice. Bez klepání otevřel jeho dveře. Nejdřív dostal šok a pak se začal smát.
„Do prdele, Rici, ty hovado,“ Marcus na sebe natáhnul rychle trenky.
„Ty vole, tak tohle mě dneska zabije,“ v hlavě měl obrázek, jak Marcus špulí zadek jako kačer a něco si mačká na pravé půlce.
„Kréténe. Měl jsem tam beďara a strašně bolel. Nemohl jsem si ani sednout,“ vysvětloval, ale to bylo fuk. Rice se držel za břicho a smál se, až mu tekly slzy. „Klepej, idiote, klepej! “ ťukal si naštvaně do čela. Tak nějak věděl, že tohle bude mít na talíři hodně dlouho.
„Umírám,“ volala Rice. Pokusil se uklidnit. Rozvalil se na posteli. Když se však podíval na Marca, koutky mu cukaly tak dlouho, dokud z něj doslova nevyprskl další záchvat.
„Seru na tebe. Co tady vůbec chceš?“ usedl k rozehrané hře na konzoli. „Tvoje holka ti dovolila jít za kámošem?“ odfrknul si jako kůň. Očima hypnotizoval obrazovku a prsty zběsile mačkal ovládač.
„Debile,“ hodil po něm polštář.
„Ty jsi svině, teď mě dostali. Celá mise v prdeli.“ Marc dneska působil podrážděně.
„Ty máš teda dneska náladu. Jsi na mě pěkně hnusnej. A tím, že jsem viděl tvojí prdel to nebude.“
„Rici,“ podíval se na něj. „Chováš se jako bych byl tvoje holka. Trávíš s Nivií moc času. Zkazila tě. Kdy s ní půjdeš na mani a pedi?“ u mani a pedi zatřepal prsty a napodobil ženský hlas.
„Hele, já můžu jít jestli ti vadím. Nehodlám poslouchat jak se naváží do mě nebo do Nivie. To vážně nemám za potřebí.“ Tohle už nebyla sranda. Vážně mu vadilo, když se do něj někdo obouval, ale ještě víc, když se někdo navážel do jeho milované. Vstal.
„Sorry, kámo,“ uvědomil si, že byl nespravedlivý. „Jsem magor.“
„Jo, to jsi. Myslel jsem, že ti Nivi nevadí... že jí máš rád,“ stál tam a díval se na něj naštvaně.
„Jo, to mám, ale...,“ nechtěl říct něco, co by Rice ještě víc naštvalo.
„Ale co? Hele, nech toho. Ona tě má ráda, víš to vůbec? Nikdy ti nic neudělala, tak se smiř s tím, že mám holku a že jí kurva miluju,“ zvýšil hlas. Chvilku na něj koukal a pak odešel, nebo se o to aspoň pokusil.
„Taky někoho mám.“ Ta slova ho zastavila. Jeho nejlepší kamarád má holku, snad po sto letech, a on o tom neví? Jak se to jen mohlo stát? Možná, že ho vážně zanedbával.
„Kecáš.“
„Jasně, vymyslel jsem si imaginární holku, aby sis nemyslel, že jsem teplej,“ řekl sarkasticky. „Jo, někoho mám. Zatím spolu jen randíme, ale je nám spolu fajn.“
„A kdo to je? Znám ji?“ usedl zas na postel. Hádka nehádka. Tohle bylo důležité.
„A to je to, co ti nemůžu říct... zatím,“ dodal.
„Marcu, ty neudržíš tajemství, tak mi proboha řekni, jak je možný, žes přede mnou utajil holku?“ nechápal to.
„To protože máš taky holku a už spolu tak často nejsme. Mám pocit, že mi roste vagína. Koukni se. Ty mi vyčítáš, že jsem na tebe hnusnej a skoro u toho brečíš....,“
„Kreténe,“ hodil po něm polštář. Marcus si bránil hlavu rukou. Zasmál se.
„A já ti tu vyčítám, že spolu netrávíme čas. Hochu, jsem pěkně v prdeli.“ Rice se zamyslel. Možná že na jeho slovech něco bylo. Už si ani nevzpomínal, kdy podnikl něco jen s Marcusem.
„Myslíš na to samý co já?“ zasmál se. Rice kývnul hlavou.
„Panská jízda!“ zařvali zároveň.


****

„Ne kotě, dneska nemůžu. Jsem domluvenej s Marcusem, že se půjdem trochu opít,“ ramenem si držel telefon, když na vlhké tělo oblíkal džíny. Z poličky vzal deodorant a nastříkal ho na sebe. „Voním se, protože nechci smrdět,“ protočil očima. „Ne, nechci se nikomu líbit. Kotě, vážně mě budeš takhle vyslýchat?“ vrátil deodorant zpátky. „Hodná. Neboj, budu hodnej. Víš, že miluju jen tebe. Uvidíme se zítra, pá,“ zavěsil.
„Já jsem věděl, že budeš mít průser,“ ukázal na něj Marcus a dělal kyškyš.
„Kde ses tu vzal? Ani jsem tě neslyšel přijít,“ vážně. Byl jako duch.
„Stojím za dveřma už asi deset minut a poslouchám tvůj rozhovor,“ ukázal za sebe. „Bože, jsi horší jak ženská,“ poznal, že to bude ještě na dlouho. Rice stát totiž u zrcadla a dělal si vlasy. To je vždycky na dlouho.
„Drž hubu,“ soustředil se na vlasy.
„Už teď smrdíš jak děvka. Kolik jsi toho na sebe zas nastříkal?“ přešel k jeho polici s voňavkami. Vzal jeden parfém a také se navoněl. Pak nakouknul do zrcadla prohlížel si sám sebe.
„Uhni, vole. Měl jsi se připravit doma,“ strčil do něj. Marcus se na něj podíval. Pak mu rychlostí blesku rozcuchal vlasy. Rice vykulil oči děsem. „Vole, už jsem to skoro měl. Teď abych začal znovu.“


****

Dorazili do klubu s dobrou náladou. Sedli si k baru jako vždycky a objednali pivo a dva panáky tvrdého alkoholu.
„Tak už mi řekneš s kým se páruješ?“ Rice nastavil prcka k ťuknutí.
„Ne. Ještě není ta správná chvíle,“ ťukli si a pak alkohol vypili.
„Však já to z tebe dostanu. Barmane, ještě jednou, a nebo tady nech celou flašku,“ podíval se na Marcuse. „Klidně i po zlým,“ zákeřně se usmál.

****

Nedostal z něho ani slovo. Celý večer se nesl v hádání jména. Domluvili se, že když řekne Rice správné, tak mu na oplátku Marcus řekne identitu jeho přítelkyně.
„Tak já už nevím. Je to snad chlap?“ Rice roztáhnul ruce do prostoru. Nohy se mu motaly tak, že nedokázal stát na jednou místě.
„Ne, je to holka a je moc krásná,“ Marcus si škytl. I on byl opilý. Šli přes dětské hřiště a zrovna v tu chvíli dostal Rice nápad.
„Když ti dovolím, abys mě zahrabal do písku, řekneš mi to?“
„Ne,“ i když tohle ho moc lákalo.
„Seru na to,“ mávnul rukou.
„Konečně. Asi dneska přespím u tebe.“
„Proč. Nebudeš u mě spát. Taky mi neřekneš s kým jsi,“ uraženě se něj podíval.
„Ty jsi fakt hroznej. Když ti to řeknu, nebudeš se se mnou bavit.“ Rice ho začal lámat.
„Jsi blbej. Znám tě od školky. Nic mě nedonutí se s tebou přestat bavit.“
„Dobře. Ale než začneš řvát tak si vzpomeň, že i já ti vymlouval Nivi a jak to nakonec dopadlo?“ pozvedl obočí.
„To snad chodíš s Lochneskou?“ zahihňal se.
„Tak trochu,“ pousmál se. „Scházím se s Frankie,“ jakmile vyslovil to jméno, Rice doslova vystřízlivěl.
„Kurva!“