I anděl smrti se může zamilovat...

2 kapitola

Když jsem tak seděla na tom parapetu druhého domu,došlo mi že bych měla jít k sobě podívat se jestli někomu nezhasla svíčka.Roztáhla jsem svá černá křídla a vzlétla.Když jsem do šla své řečeno "jeskyně" všimla jsem si jak jedna svíčka už dohasíná.Kývla jsem si že alespoň za tím člověkem zajdu. Přiletěla jsem k domu,kde ten daný člověk žil. Pomalu a dramatickým krokem jsem šla vstříc člověku."Jsi připraven?" řekla jsem svým tajemným hlasem."Ano". Přišla jsem ke člověk sedla si na jeho postel a pomalu se ho chystala políbit.Když jsem asi byla kousek od jeho rtů rozevřela jsem svá křídla a políbila ho.Polibkem jsem mu pomohla odejít z tohoto světa.

Když jsem došla do "nebe" kde až tak často moc nechodím přivítal mě archanděl Gabriel."Tak co je? Co je tak moc důležité?" "Na zemi je jeden kluk musíš mu pomoct odejít z tohoto světa". "A jako proč jestě nenadešel jeho čas".Řekla jsem svým důrazným tónem.Gabriel se na mě podíval a v očím měl důraz."No dobře no.." "A ještě budeš mít společníka, nebudeš na to všechno sama"."Super už se těším".Řekla jsem ironicky.

Když jsem šla řečeno zabít toho člověka,byla jsem dost nasraná."Udělej tohleto, udělej tamto".Nejradši bych s tímhle vším praštila.Když jsem se podívala koho to mám vlastně zabít málem mě trefil šlak."No to si ze mě dělá prdel ne?!" řekla jsem si pro sebe.Byl to ten kluk,který brečel.Ležel v posteli a nehýbal se.Prošla jsem oknem skrz a přistoupila k jeho posteli."Jsi připraven?" on se na mě podíval svýma modrýma očima a kývl že ano.Sedla jsem si k jeho posteli a políbila.A jeho duše opustila tento svět.

Když jsem přišla do jeskyně a sedla si přišel za mnou Gabriel.Mezitím co za mnou stál a něco kdákal já jsem jen posunkama říkala to co říká on."Posloucháš mě?" "Co zas?" "Tady máš toho společníka".Když jsem vzhlédla kdo to je měla jsem srdce někde až v kalhotách.Ten kluk,kterého jsem políbila?Si dělá srandu.Ten kluk se na mě podíval."Tak vysvětli mu co bude dělat". A s posledním slovem odešel. "Ahoj". řekl trochu polekaným hlasem."No nazdar,tak co s tebou".Jen se na mě díval."No fajn nebudeme si říkat jmény.Naší povinností je pomoct lidem,kterým shoří tahle svíčka odejít z tohoto světa.Prostě příjdeš a políbiš toho člověka,který umírá nic víc,nic míň.Chápeš?" Kývl na to že jo."Fajn mezitím tě zaučím a podíváš se jak to dělám já a pak už vědět budeš.Tak pojď práce nečeká".

Když jsem mu ukázala co má říkat a co má dělat za určitách podmínek to později pochopil.Jen tu byl takový problém.Byl totiž nehorázně sexy....