Jsem námořníkem jitřních lodí,
co zbavuje se ega pout.
Nejdříve ožere se, potom chodí
chtíc do hedvábných moří plout.
Jsem lodivodem bez posádky,
vyrážím bez plachtoví.
Vyplouvám tam a zase zpátky,
marná to snaha, kdoví...
Až mokré šaty uvězní mne,
uvrhnou ke dnu v temný kout,
hlas mořských pannen rozhodne,
kam budu se moci dále hnout.
V ráhnoví racků zpěv
ke břehům dalekým se nese.
K těm břehům neznámým i obzorům,
kde štěstí odvahu nám snese.
Odvahu k dobrodružství...
YOU ARE READING
Velkosen posledních raket
PoetryChvíli si myslíme, že jsme pro někoho vším. Potom ale zjistíme, že jsme byli jen jedna z možností. Věnováno s úctou a pokorou Lence, jíž vděčím za otevření očí, které mne dovedlo až k pedagogickému prozření...
