Bubblegum Queen

Znovu vítej

Celou cestu jsme řešili všechno, co se za ty poslední čtyři roky v Bradavicích změnilo. Také jsem však musela odvykládat všechno, co se stalo v mém životě, když jsem byla pryč. K Lilyiné nelibosti jsme se také dostali k Pobertům.
Dozvěděla jsem se jak se změnili. Řekli mi jak vypadají a též jejich chování.

"Mám nápad" vyhrkla jsem najednou a praskla žvýkačkovou bublinu.

Na chvíli jsem zavřela oči a zkusila se maximálně soustředit. Po chvíli jsem je zase otevřela a podle trojhlasného "wooow" jsem usoudila, že se mi můj záměr povedl.

Pro jistotu jsem vzala do rukou jeden pramen mých vlasů a zadívala se na něj. S potěšením jsem zjistila, že mé vlasy už nejsou temně černé, nýbrž slámově zlaté.

"Annie, ty jsi nám nikdy neřekla, že jsi metamorfomág." zírala Lily na mé vlasy s trochu ublíženým pohledem.

"Milá zlatá, já taky metamorfomág nejsem. Jen umím takto měnit barvu svých vlasů." drze jsem se na ni usmála a pokračovala.

"Chci Jamieho, Siria a Rema nějak překvapit, proto nechci, aby mě poznali. Mám v plánu udělat něco velkolepého a nechci aby se o tom ti tři, teda vlastně čtyři dozvěděli. Navíc chci aby to bylo i pro mě trochu překvapení, takže nesmím dovolit, abych se na ně musela podívat. Byla bych moc ráda, aby jste jim nic neříkaly a pak po večeři řeky mě, kde zrovna jsou." dopověděla jsem svůj plán a přijela s napůl prosebným a napůl tajemným úsměvem mé společnice.

"Dobře, ale slib mi, že nenecháš vybuchnout celou Velkou síň." zasměje se Lily a my všechny s ní.

Vlak se klikatil krajinou ještě asi dalších pět hodin, nám to však nevadilo. Všechen čas jsme strávily povídáním a hraním si s havraním kocourkem a strakatou kočkou, která patřila Anet.

Do kočárů jsme nastoupily už převlečené v hábitech svých kolejí. Když se za chvíli testrálové dali do pohybu, mohla jsem oči nechat na tom krásně zářícím hradu přede mnou.

"Lily, ty máš asi dnes šťastný den. Normálně jsi se stihla s Jamesem minimálně třikrát pohádat, ale dnes jsem ho zatím ani neviděla, stejně jako nikoho z nich." začala Beth připomínat rudovlásce její minulost, co se týká onoho mladíka.

"Však kde Potter, tam Black a kde Black, tam Remus a o Pettigrewovi už ani nemluvě." protočila očima zmíněna dívka a znova svůj pohled přesunula k Bradavickému hradu.

"Divím se Jamesovi, že si nedá říct a pořad to na Lily zkouší. Ikdyž, možná, že tento rok..."

"Ani tu větu nedokončuj. Má odpověď na všechny ty jeho trapný rande je NE. NE to bylo NE to je a NE taky zůstane a tím to hasne." přerušila mě v mých úvahách má kamarádka jejíž pohled byl pořad upřený směrem k hradu.

"O deset galeonů, že se do konce roku dají dohromady." pošeptala jsem směrem k Beth s nataženou rukou.

"Platí." a s úšklebkem mi potřásla rukou.

"Víte holky, já jsem tak ráda, že jste mě vzali zpátky." zavískala jsem si, když jsme procházeli chodbami do Velké síně.

"To je snad jasné, že jsme tě vzali a... pozor, támhle jdou Poberti." druhou část věty už plavovláska spíše zašeptala směrem ke mě a já se okamžitě podívala jiným směrem. Chtěla jsem je vidět ve stejnou dobu, kdy oni spatří mě.

"Pojďte si sednout, než mě Potter uvidí i když otom, vzhledem k jeho zraku, dosti pochybuju." mumlá si Lily nenávistné slůvka na účet onoho Nebelvíra a táhne nás ke stolům.