Poberti a Uličnice - Prepisuju❤️

8.

"Ahoj děcka!" zasmál se na nás Hagrid a Tesák ke mně přiběhl a olízl mi tvář.
"Tak to vy ste ty tři co tu sou na trestu. No nečeká vás nic hezkýho to ne.." zamračil se a pak začal vysvětlovat co dnes máme dělat. "Normálně mi sem prváky neposílaj, ale co. No dneska je ouplněk jak ste si všici všimli." kluci při této větě do mě šťouchli a začali se mi posmívat. "Budete hledat kytku, poznáte ji na první pohled. Má barvu měsíčního třpitu, proto taky kvete jen při úplňku. Potřebujem 10 květů. Tak šup nelákat se. Když se něco stane, vyšlete hůlkou červený jiskry to se dělá takhle" vzal svůj deštník řekl zřetelně formuly a vyslal jiskry. "Tak a běžte děcka, já s Tesákem budem v lese taky, ale trochu kvůli jiný záležitosti" rozloučil se s námi a nechal nás napospas lesu a nám samým.

Lesem jsme procházeli už snad hodinu a nic jsme neobjevili. Koukala jsem stále na zem a před sebe abych někam nespadla a čas od času jsem hodila očkem po klucích abych se od nich neodpojila. Kolem mě se mihali stíny a černé stromy stoupající do nebes naprosto zakryli výhled na nebe. Byla jsem už promrzlá do morku kostí a kluci skákali po stromech a dělali všechno, jen nehledali ty květiny. Už mě to přestalo bavit tak jsem po nich křikla:
"Hej Pottere! Blacku! Nechtěli byste začít něco dělat? Hm?" Ti idioti se na sebe jen podívali s potutelným úsměvem, něco si zašuškali a ignorovali mě. Jak jinak... Kluci. Opět jsem se zadívala pod své boty a vydala se dál do hlubší a temnější části lesa.

Procházela jsem kolem vyšších stromů mnohem blíž u sebe než předešlé, když jsem uviděla palouček asi padesát metrů ode mě. Každou chvíli jsem slyšela něco zaskučet, zaťukat nebo pípnout, ale byli to tak slabé zvuky, že jsem jim nevěnovala pozornost. Opět jsem se porozhlédla kolem sebe, ale kluci tam nebyli. Vlastně jsem si uvědomila, že už jsem dost dlouho neslyšela křupání větví pod jejich nohama a šustění za každým keřem, který našli. "Kluci!" zakřičela jsem do tmy a otočila jsem se okolo své osy "notak Blacku! Pottere! Jestli si myslíte, že mě vyděsíte tak to se vám nepovede!" řekla jsem s arogantním úšklebkem a abych zdůraznila svá slova, stoupla jsem si naprosto uvolněně. Když jsem poznala, že kluci se opravdu nikde neschovávají, srdce se mi rozbušilo jako by chtělo utéct. Dostala jsem strach. Ale úkol byl úkol. Šla jsem dál abych aspoň já získala deset květů. Protahovala jsem se skrz stromy a keře, kabát už jsem měla na pár místech odřený a z vlasů mi vyslely větvičky. Chtěla jsem to mít za sebou. Jen nasbírám deset květů a můžu se vrátit! Jak pozitivní byla tato myšlenka, ale když se na to člověk či jiná bytost podívala s dostatečným odstupem, zjistila, že se mladá jedenácti letá dívka ocitla uprostřed Zapovězeného lesa teď už dočista sama.
Stála jsem na palouku plném měsíčních kvítek pod hvězdným nebem s měsícem v úplňku. Byla to nádhera. V hlavě se mi najednou rozlehl jediný název pro tento obraz: Měsíční palouk pod hvězdným nebem.
Pro sebe jsem se usmála a klekla jsem si před první květ. Jemně jsem ho vzala za stonek a utrhla kvítek větší než-li golfový míček, ale menší než spojené dlaně. Opatrně jsem jej vložila do velké kapsy svého kabátu a začala se zvedat abych mohla přejít k dalšímu květu. Když můj pohled spadl na zem, ze které jsem se zvedala, udiveně jsem co nejrychleji vyskočila.
Ta tráva... Zůstali v ní neonouvou zelení moje stopy. Všude kde jsem se dotkla zůstaly neonově zelené fleky. Pro sebe jsem se zasmála a šťastně přetančila k dalšímu květu.

Ale v tu chvíli se to ozvalo: silné zavytí. Poznala jsem, že zvíře, které takhle mohutně zavylo musí být jen kousek ode mě. Nepatrně a hlavně rychle jsem začala sbírat další květy. Přejela jsem jeden květ ukazováčkem, abych narovnala jeho pomačkaný list. Na měsíčním svitu se zaleskl od lesk červené. Můj zrak padl na můj ukazováček a přesně v ten okamžik jsem věděla, že je na únik pozdě.
Na mém prstu se leskla kapka krve vytékající z malé ranky. Věděla jsem, že až to zvíře zavětří, bude jedno jestli mám probodnutou nohu šípem nebo jestli mi jen krvácí z nosu. Až zvíře závětří pach, je se mnou Amen.

Říkala jsem, že se budu snažit vydávat častěji😅
Zrovna mám v hlavě pár pro mě skvělých nápadů tak doufám, že se vám to bude líbit také ❤️
Tato scénka je trochu jiná než mé obvyklé psaní tak bych byla ráda abyste napsali do komentu jak se líbí😇😇
Přeji hezkého Halloweena 🧡🦇

Lady Lupin❤️🍫🐺