Dreams and nightmares // FF Gustav Åhr

1

Jsou to měsíce od jeho úmrtí a pořád mi to vrtá hlavou. Nedokážu se smířit s tím, že tady není a nebude. Ve všech seriálech můžeme vidět jak za sebou mrtvý nechávají spoustu záhad, Gustav několik taky zanechal, ale nikdo se o nich nebaví, nikdo je neřeší. Všechno kolem něho se děje tak potichu, že si toho možná ani nevšímáme. Zazvoní telefon. Kdo mi volá v jedenáct?! Gigi.
,,No Gigi, co chceš?" vyjekla jsem po ní otráveně.
,,Máš už přece být půl hodiny u lesa na plácku. Včera jsem ti říkala, že sem půjdem na cigárko a kluci přinesli i nějakej chlast." odpověděla.
,,Promiň, zapoměla jsem. Ale za deset minut jsem tam!"
Típla jsem hovor, popadla jsem černou mikinu s nápisem Wake Up, cigarety a běžela za lidma. Žiju jenom s mámou, která stejně bydlí na druhý straně Švédska kvůli práci.
Zadejchaná běžím tzv. k plácku kde už vidím světlo a vysmátý ksichty mých kamarádů.
,,No nazdar Nino!" zakřičí na mě opilecky Josh.
,,Čau, nalejte mi něco taky. Chci se taky opít."
————————————
Probouzí mě ukrutná bolest hlavy.
,,Ahh kurva" zařvu na celej dům. Co je dnes vůbec za den? S O B O T A. Doháje! Máma říkala, že přijde v sobotu v jedenáct. A je? Podívám se na telefon. Je deset. Mám hodinu na to dát dohromady mě a celej dům.
Nebyl tady zas takový nepořádek takže mi stačila chvilka a můžu si dát sprchu. Zapnu vodu a užívám si pocit stékající vody. V tenhle moment můžete na pár vteřin vypnout, miluju ten pocit kdy neřešíte problémy. Kdy neřešíte nic. Bohužel tenhle pocit dlouho netrvá. Umeju se a mířím do pokoje se oblíknout. Obléknu si tmavě modré potrhané džíny, černé tričko bez nápisu a z mých vlasů udělám culík. Domem se začne ozívat zvuk zvonku, jako na poslušná holčička seběhnu schody ke dveřím a otevřu mé mamce. Čekala jsem mámu, jenom mámu, ale ve dveřích se objevila s nějakým borcem. A to mi nechtěla říct dřív?
,,Ahoj Ninuško. Tohle je George, můj přítel. Vsěchno ti povím." vyhrkla na mě a myslela, že mi ten její upřímný úsměv pomůže.
,,Tak pojďte." pozvu je dovnitř bez jakéhokoliv náznaku emocí.
Oba vkročili a rozhlídli se kolem.
,,Máš tady hezky uklizeno." pochválí mě George.
,,Děkuju. Já jdu připravit oběd, jestli mi chcete pomoc tak připravte příbor." odpovím.
Servíruju na stůl "Spaghetti Bolognese" jsou jednoduché a chutné. Zasednu ke stolu a neberu si svou dávku.
,,Vypadá to skvěle." pochválí mě máma.
,,Dala jsem si záležet." odpovím s mírným úsměvem.
Valentýna (máma) dojídá poslední sousto a poušti se do vyprávění.
,,.... s Georgem jsme se potkali na pohovoru v práci. Byl milý a pozval mě na večeři. Padli jsme si do oka a napadlo nás, že bysme mohli bydlet všichni spolu. Jako rodina, přestěhovali bysme se do domu George, kde bydlí s jeho synem. A školu bysis tam určitě našla."
Myslí to vážně?
,,Já jsem takhle spokojená, nechci to měnit! Mám tady přátele a vzpomínky. Nechci se stěhovat!" vykřiknu.
,,Máma to myslí dobře, chce ti poskytnout rodinu. Bude se ti tam líbit. V pondělí se stěhuješ s náma, je ti 17, pořád o tvém životě rozhodujeme my." zastal se mámi George.
,,Ty o mém životě rozhodně nerozhoduješ! Jdu si vyvětrat hlavu, čekejte mě někdy v noci, vlastně nečekejte na mě." rozhořčeně zakřičím. Doběhnu si rychle nahoru pro ciga a padám ven z domu. Nechápu co vymýšlí za blbosti! Dokud nepřijeli bylo to fajn. Jako bych rodinu potřebovala! 15 let žijeme bez otce a nevadí mi to, aspoň mě ne. Vytáhnu cigaretu, zapálim ji a popotáhnu si z ní. Jak uklidňující. Taky bych mohla vymyslet kam půjdu. Včera říkala Ellen, že má volnej byt. Přidám do kroku a cestou se dopoju nikotinem...

První díl je na světě!
Budou spíš kratší díly, nemám moc času, ale baví mě to :)
A děkuju za přečtení!