Moon & Sunny

Nový začátek | Kapitola 1.

     „Kde to jsem? Proč stojím na paneláku v tomhle slejvá..." PRÁSK! Uhodil nedaleko blesk. Obloha byla stále tmavší a tmavší. Prudký déšť se mísil se silným větrem. Všude byl chaos, lidé se snažili uprchnout do bezpečí. „Moone, tam!" Ozval se za Kristiánem ženský hlas a on se prudce pootočil. Stála tam jakási osoba, nejspíše žena. Nešlo ji moc vidět do tváře, ale jakoby v té tmě zářila. „Dávej pozor Moone..." Ozve se naposledy hlas ženy, když najednou – BZZZZZ! BZZZZZ! Začne zvonit budík. „Sakra... To už? Mě se nechce vstávat..." Kris rychle vypnul budík na mobilu a šel se připravovat. Dnes je jeho velký den, jde na novou školu.

     „Luckó?? Vstala jsi už?" Křičí netrpělivě její mamka, zatímco si Lucie vybírala oblečení. „CO SI SAKRA MÁM VZÍT NA SEBE?! V tomhle vypadám jak vopice, tohle je moc malý, v tom mi bude vedro..." „No tak Lucko!" „No jo porád... Už běžím mami!" Když se doplahočila na snídani, dala se s mamkou do konverzace. „Tak jak se těšíš na první den v nové škole, Lucko?" „Mami... Víš, že moc školu nemusím, ale... Prý tam nemáme být jen samé holky, má tam být nějakej kluk, asi Kristián." „A to tam bude samotný?" Zeptala se s úšklebkem Lucčina máma. „Asi prý jo, to zas bude nějakej teplouš..." Zasmála se taky. „Ale třeba ne, třeba se ti zalíbí a ty jemu taky." „Mami přestaň..." Lucka trochu zrudla, ale ne na dlouho. „Ježiši mami, ty mě tady zdržuješ a mě by ujel vlak, tak se měj." Lucka si rychle vzala tašku, svačinu a utíkala na vlak.

     Kris taky mezitím došel na vlak a jel do školy, stejně jako Lucka, ale zatím nevěděl, že s ní bude ve třídě. Ale to mu cestou ve vlaku nedělalo takové starosti. Spíš ten sen mu stále vrtal hlavou. „Kde jsem to byl... Proč ta holka na mě křičela Moone?" Byl z toho opravdu nesvůj, jak byl zamyšlený, málem zapomněl vystoupit. Když dorazil na místo, kde se měla sejít jejich celá nová třída, všechny holky tam už byly. Byl na něm trochu znát stres. A na kom by nebyl, když má být mezi samými holkami ve třídě. „Jsem tu správně u třídy PG 1?" „Jo, ty budeš asi ten... Kristián, že? Ten jedinej kluk u mě ve třídě, já jsem Marek Beneš, tvůj třídní učitel, můžeš se připojit tady k holkám, jen mi pověz tvoje celé jméno." „Kristián Doležal." „Děkuji, a můžeš jít." Kristián si šel stoupnout k ostatním holkám. „Ahoj" Pozdravil je. „Ahoj" Řekli holky jednohlasně a zasmáli se. Chvíli kecali o tom, jak se měli na základní škole, co dělají ve volném čase atd. „Tak jak se ti tu s námi líbí?" zeptala se ho Terka. „Jo, zatím jo." Odpověděl s úšklebkem Kristián. „Zatím... Co budeš dělat za měsíc?" řekla Aneta. „To se ještě uvidí, ale zatím opravdu vypadáte jako fajn lidi." Odpověděl. „Já ti věřím, že to s námi zvládneš na jedničku." Řekla lehounkým hláskem Lucie a dotkla se ho na rameni. Ten dotek cítil každým cm² své kůže, každý nerv o něm věděl. Nebyl to blesk z čistého nebe, bylo to jen takovéto příjemné elektrizování, co člověk cítí jen při nenadálém doteku úžasné osoby. A Kris z nějakého důvodu věděl, že Lucka je jedinečná a krásná, možná ne podle ostatních, ale podle něj ano. Vzápětí si však vynadal, že tyto myšlenky jsou pošetilé, když ji zná sotva pár hodin... 

     Čas rychle utekl a Kristián si opravdu užil první den ve škole. Ani se mu s holkami ve třídě nechtělo loučit, šli spolu ještě na chvíli do kebabu, ale stejně musel domů. Přemýšlel nad tím, co budou dělat zítra a přemítal jaká z nich je nejhezčí, to ale nevěděl co se ještě dnes stane. Na nádraží bylo už spoustu lidí. Po kolejích šel starší muž, vypadal zmateně a ztraceně. Hlavu měl sklopenou, takže mu nebylo vidět do obličeje, belhal se o holi a měl na sobě starší oblečení, ale nevypadal jako bezdomovec. Kristián mu zatím moc nevěnoval pozornost, spíš civěl na rozpis vlaků, aby se ujistil, že vlak pojede za dvě minuty a z jaké koleje. Najednou se z dálky ozvalo „Hele! Tam na kolejích někdo je!" a Kristián rychle zpozorněl. Nikdo se neměl k tomu, aby staříkovi pomohl a vlak se blížil k nádraží. Moc dlouho netrvalo a Kristián pochopil, že mu je potřeba pomoct. Vlak se objevil pár set metrů od staříka, ten však stále neuhýbal a lidé na něj jen civěli s očekáváním, že mu někdo pomůže. Již to vypadalo, že jeho dny jsou u konce, když v tom se Kristián rozhodl a vběhl do kolejí. Vlak byl jen pár desítek metrů daleko a vypadalo to, že už nestihne staříkovi pomoct. V posledních okamžicích staříka chytil za ruku, když v tom najednou...

     Čas se okolo nich zasekl, i vlak který jel opravdu rychle se nyní nehýbal. Muž konečně zdvihl svoji hlavu a hlubokým hlasem promluvil na Kristiána. „Děkuji ti za záchranu, ničeho se neboj, byla to jen zkouška. Vím, že nechápeš co se děje, ale brzo na to přijdeš sám." Chytil Kristiána za ruku. "Teď vím, že tím vyvoleným se staneš ty, Kristiáne." Kristián nechápal co se děje, jak může znát jeho jméno? Vždyť ho nikdy v životě neviděl. „Proto ti dávám schopnosti měsíce, používej je k dobrým účelům, hlavně proti Tanorovi. Pamatuj si, že slunce je vždy na tvé straně. Nyní už musím jít, hlavně nikomu neprozrazuj svou identitu a pamatuj, zanedlouho se opět setkáme." Poté už stařík zmizel a Kristián se probudil na nádraží. „Asi jsem usnul vyčerpáním, dnes toho už na mě bylo nějak moc. Ale to zas byl sen... Dnes už druhý." Zrovna přijížděl vlak, tak si, místo přemýšlení nad tím snem, do něj nastoupil a jel domů.

     Lucka v tu chvíli už byla na nádraží ve své vsi. Už se těšila domů, jak si dá vanu po tak těžkém dni. Když šla po náměstí, viděla jakéhosi staříka, jak přechází silnici, když v tom upadl, ztratil hůl a nemohl se hýbat. Na nic nečekala a šla mu pomoct, než pojede nějaké auto, aby ho nesrazilo. Přišla ke staříkovi, podala mu hůl a pomohla mu zvednout se. Stařík ji poděkoval, chytl ji za ruku a řekl. „Děkuji za pomoc, Lucko, za odměnu dostaneš schopnosti slunce. Používej je na pomoc lidem před hrozným Tanorem. A nezapomeň, že měsíc stojí na tvé straně a tvoje identita nesmí být prozrazena." Stařík pak odkulhal pryč a Lucka nevěřila vlastním očím. Co že to kecal? Nějaký Tanor a pak měsíc? Po chvíli nechala přemýšlení, nad tím, co to říkal a vydala se dále domů dát si tu zaslouženou sprchu.

     Jakmile došla domů, hned jí máma zahrnula otázkami, jak bylo ve škole. Netrvalo dlouho a zeptala se i na Krise. „A co ten kluk u vás ve třídě, jakej je?" „Jo, celkem ujde, je s ním sranda, teplej není, takže pohodka." „A je alespoň hezkej? Líbí se ti?" Začala vyzvídat. To se ovšem Lucy nelíbilo. „Hmmm... Jdu si dát vanu." A radši nic neříkala. Kris ji připadal hodný a hezký, ale víc než na přátelství to neviděla.

     I u Kristiána to vypadalo podobně. Plno otázek, zda-li se mu tam líbí, jestli je třídní učitel hodný atd. Došlo i na otázku,  „Líbí se ti tam nějaká holka?" Moc se mu nechtělo odpovídat, jak byl unavený. Proto se šel raději přestrojit.

     Tento den byl celkem divný. Kristiánova příhoda u vlaku, poté stařík, kterému Lucka pomohla. Aby se stal ještě divnějším stačilo jen málo. A to málo se právě stalo. Ve vaně si Lucy všimla, že na ruce má nějakou věc, ornament. I Kristián při převlékání narazil na jakési tetování... Oba nevěděli od čeho to je a proč to tam mají...

Spoluautorství: @kaja12349