Dračí volání

Zabij je všechny.

Arenwinn otevřela oči a prudce se posadila. Její druhové tiše oddechovali – museli být unavení z cesty džunglí. To jen ona byla vzhůru a v ruce držela svou dýku.

Tak bezbranní. Zabij je nebo je zmrzač. Pak mi je můžeš přivést.

Vyděšeně zavrtěla hlavou a pomalu se zvedla. Zamířila dále mezi stromy, pryč z dohledu ostatních, a tam se opřená zády o strom sesunula na zadek.

Já jsem tě stvořil. Musíš mi sloužit. Tenhle svět je můj.

„Ne, není!" šeptla rázně a zavrtěla hlavou.

„Špatné sny, velitelko?"

Sylvari se otočila za hlasem. Oponou sžírajícího strachu prostoupila známá vůně. Canach odložil svůj štít a posadil se vedle ní. Mlčel. Chtěl nechat svou sestru, aby se svěřila, co ji trápí, i když to sám věděl. I on ho slyšel.

„Ten hlas," hlesla Arenwinn. „Mordremoth na mě mluví a... Nemůžu říct, že mi rozkazuje. Já..." Zavrtěla hlavou a obrátila se na válečníka po svém boku. Spatřil slzy. „Je to jako kdyby mi moje vlastní myšlenky říkaly, abych vás zabila. Jako kdybych to opravdu chtěla. Víš, jak jsi říkal, že Mordremoth dokáže ovládnout jen sylvari se slabou vůlí? Co když... Co když jsem také slabá?"

Canach stiskl silně jílec meče, na němž měl ještě před chvílí volně položenou ruku, a málem zaskřípal zuby. Co jeho národ udělal tak hrozného, že teď musel trpět?

„Nejsi," řekl nekompromisně. „Nemůžeš být." Poklekl před ni a oběma rukama ji uchopil za drobná ramena. Pod tenkou látkou se chvělo její dřevnaté tělo. „Poslouchej. Mordremoth je prastarý drak. Vládne rostlinám a myšlenkám. Je pravda, že nás stvořil on, ale... Sen nás, sylvari, všechny změnil. Máme vlastní vůli. Vůli se mu vzepřít. Nejsme stejní jako Mordremové. Oni jsou jeho prodloužené ruce. My můžeme být volní."

Arenwinn uhnula pohledem. První slaná kapka si razila cestu po její tváři. „Vždyť jsi viděl, může nás kdykoliv ovládnout. Kolik našich bratrů a sester jsme tak viděli. V jednu chvíli to byli oni a v druhou..." Odmlčela se. Oběma bylo jasné, co se stalo v druhou chvíli. „Nikdo nám nevěří. Vždyť první lodě zničili právě sylvari, kteří na nich letěli a byli odhodlaní porazit Mordremotha. Mám... Mám pocit, jako kdyby byl celý Pakt proti nám."

„Arenwinn," oslovil ji z ničeho nic Canach jejím jménem. Snad poprvé od doby, kdy ho poznala, jí řekl jinak než jejím titulem. „Přemýšlel jsem o tom. Není zajímavé, že momentálně nejvýše postaveným člověkem Paktu jsi ty, sylvari?"

Mlčela.

„Najdeme je. Najdeme Trahearna a ostatní. Budeme postupovat dál a dál, dokud je nezachráníme a dokud se nepostavíme tomu prastarému drakovi tváří v tvář. A pak ho zničíme. Ty ho zničíš. Ne protože jsi velitelkou Paktu. Ne protože jsi porazila Zaithana. Zničíš ho, protože jsi silná."

Konečně na něj pohlédla. Obličej jí podsvěcovala mdlá modrá záře, kterou vydávalo podhoubí jejího klobouku. Očima jí probleskl malý střípek odhodlání. „Jsi si jistý?"

„Naprosto," usmál se a žuchnul zpět do mechu vedle ní. „Doufám, že Mordremoth ovládá nějakou mimiku. Chci vidět, jak se bude tvářit, až zjistí, že ho zabije hrdinka, kterou sám stvořil, aby se stala jeho vojákem."

Arenwinn se musela usmát. Objala si rukama kolena, opřela si o ně bradu a zahleděla se do tmy. „Díky," hlesla.

„Pojďme spát."